Vzduch, který nás obklopuje
Originální název: All den luft som omger oss
Překlad: Kateřina Duchoňová
Původní rok: 2019
Rok vydání: 2021
Žánr: autobiografie, román
Počet stran: 231
Moje hodnocení: 2/10 Je to především autobiografie muže, který příliš zabředne do minulosti, zatímco mu přítomnost proteče mezi prsty s tragickými následky. Případ nevyřešeného úmrtí v jeho bydlišti, když byl kluk, ho zcela pohltí a rozhodne se pátrat po x letech sám. Vůbec mi nesedl styl psaní, autor mě nedokázal ani trochu předat tu jeho zápalenost. Nezajímalo mě, jestli k něčemu dojde, bylo to pro mě hodně nudné. Nehledě na to, že mě iritovaly chybějící uvozovky. Kapitoly (pokud to tak mohu nazvat) jsou velmi krátké, v knize je spousta prázdného místa, takže čtení opravdu nezabere moc času. Najdete tam i přepisy z policejního spisu (to, jak se k němu dostal, mi jaksi uniklo) a rozhovorů, které udělal sám. Samo o sobě to zní zajímavě, ale není. Od úplného odpadu to zachránily úryvky z jeho skutečného života, kde člověk pochopil, proč je tím případem tak posedlý. Kdyby tomu byla věnována větší část knihy, tak věřím, že by moje hodnocení vypadalo jinak.
Obálka: 8/10 Nevím, koho napadlo dát na přebal tu hezkou stříbrnou placičku se severským thrillerem, ale určitě to nebyl nikdo, kdo by tu knihu alespoň otevřel. To, že je někdo Švéd a v obsahu mimo jiné řeší starý případ úmrtí, ještě neznamená, že nám předloží výbornou thrillerovou záležitost. Nutno ale dodat, že tentokrát aspoň zvolili sedící barvu. A samotná obálka je krásná, pod přebalem totiž nalezneme kopii přebalu, ale už bez placky.
Anotace: Kam až může vést pátrání po dávném zločinu? Když Tom najde krabici s nepoužívaným nádobím starý novinový článek o vraždě mladého muže jménem Mikael K., jehož život byl brutálně ukončen jedné noci roku 1991 v jeskyni na břehu jezera Orlången, okamžitě se ve vzpomínkách vrací do svého dětství ve švédském Huddinge, poblíž kterého se zločin odehrál. Rozhodne se zjistit o celé věci víc. Během pátrání po tom, co se vlastně stalo, nachází Tom paralely se svým životem a celý případ se pro něj stane posedlostí. Kdo by Mikael K.? A proč musel zemřít?
Ukázka: MALÁ HUDDINGSKÁ HOKEJOVÁ aréna byla postavena na louce s břízami, proto nese názesv Björkängská hala1. Má zkosenou střechu z lesklých plechů, které odrážejí změny počasí. Tady jsem si nasadil své první brusle, byly mi dva roky a táta mé pohyby označil jako vrozené.
Od ledové plochy se ozývá bouřlivý potlesk.
Kráčím podél drátěného plotu ke vchodu. Všechny fyzické kontury se smývají, vstřebávají je moje oči. Ten pocit je těžké popsat, ale je to jako dívat se na prastarý domov, na obrovskou nafouknutou dělohu, aniž by mě to nějakým způsobem děsilo.
Strop ozařují stovky zářivek a já se tlačím dopředu mezi hledištěm a mantinelem u ledové plochy. V hledišti není víc než tři sta osob. Přesto mě ohlušuje hukot hlasů, chrastících nástrojů, píšťalek, bubnů, dospělých a dětí v barvách huddingského hokeje, všude kolem vlajky, šály, čepice a kšiltovky v červené, modré a bílé barvě, kokosové ořechy, Coca-Cola, ledová tříš´t, pivo chipsy, popcorn.
Za červeně natřeným dřevěným stolem fanklubu, úplně u mantinelu stojí vysoký muž s vyholenou hlavou a šedými vousy, má na sobě džíny a těžkou semišovou bundu, pojídá párek s hranolky. Předpokládám, že to je Torbjörn Svensson, protože v telefonu říkal, že měří dva metry, a proto ho u mantinelu pod kanceláří snadno najdu. V době Mikaelovy vraždy byl policejním asistentem a spolupracoval u výslechů osob, které znaly podezřelého pachatele, Mikaelova kolegu. Svensson je v současné době v důchodu a zřejmě se rád dívá na hokej.
„Torbjörn?“ zeptám se.
Pohlédnou na mě zapálené zorničky dvou štěněcích očí.
„To vy jste mi volal?“ odpoví.
„Ano.“
Jeho ruka je dvakrát větší než moje. Pořádně ji stiskne.
Oblíbené úryvky z knihy
„Amatér, to pochází z latiny. Znamená to něco jako ‚ten, kdo miluje‘. Takže když něco děláš jako amatér, děláš to z lásky.“