Afterdark
Originální název: Afutádáku
Překlad: Tomáš Jurkovič
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2007
Žánr: román, magický realismus
Počet stran: 149
Moje hodnocení: 0/10 Murakami není můj šálek čaje, to už vím pár let. Tady to pro mě ale bylo bohužel až tak nudné, že jsem to nezvládla ani dočíst a odložila po pár stranách.
Obálka: 1/10
Anotace: Před očima nám leží město... Jen za docela malou chvilku se má změnti datum. Je těsně před půlnocí. Chvíle mezi dvěma dny. Mezidní. Pozorujeme město jako obrovské zvíře. Pozorujeme Mari, sedí v restauraci a čte si. Pozorujeme její krásnou sestru Eri, jak spí v nekonečném spánku... Příběh ze současného Tokia se odehrává, jak už název napovídá, po setmění, během jediné noci. Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj.
Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, nvzájem se prolínající příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové: žádný slušně situovaný muž v nejlepších letech, ani outsider, žádná ich-forma, ale dvě sestry a vševědoucí vypravěč první osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mari, která umí čínsky, je kontaktována manažerkou hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky. Její sestra se vlivem tajemných sil ocitla v jakémsi nejasném a nebezpečném snu, v ohraničeném anonymním prostoru. V průběhu noci, ještě než přichází ráno, se věci dávají do pohybu, mění svůj charakter a skupenství. Něco se v hrdinech mění, něco se mění v nás. Eri nachází cestu ven, protože Mari najde znovu cestu k ní.
Afterdark, autorův čtvrtý román vycházející v češtině, nabízí napínavý, psychologicky i detektivně laděný příběh s fantaskními a hororovými prvky. A také dynamický styl sekvence, kdy realitu vnímáme očima kamery. Murakami decentně a úsporně rozvíjí čtenářovo očekávání. Po vzoru pohádek či příběhů z dětství vše nakonec dopadá dobře, neboť do další tmy zbývá ještě spousta času.
Ukázka: A pak zavěsí. S vážným výrazem vrátí telefon Kaoru.
Japonsky jí poděkuje. „Dómo, arigató.“ Pak se obrátí k Mari. „Mӑshàng yǒu rèn lái jiē wǒ.“ (Už si pro mě jedou).
„Za chvilku by si ji tu měli vyzvednout,“ vysvětlí Mari Kaoru.
Kaoru se zamračí. „Tak mě jenom napadá, že mi ještě nikdo nezaplatil za pokoj. To má normálně udělat chlap, ale tenhleten debil zdrhnul bez placení. Zůstal viset i za pivo.“
„A nemoh by vám to uhradit ten člověk, co si pro ni přijede?“ nadhodí Mari.
„Hmmmmm...“ zamyslí se Kaoru. „No, bylo by to fajn.“
Kaoru dá do konvice čaj a zalije horkou vodou ze skleněné nádoby. Rozlije do tří šálků, jeden podá běhně. Běhna poděkuje, vezme si a napije se. S roztrženým rtem se jí horký zelený čaj pije dost těžko. Usrkává a šklebí se.
Kaoru upíjí čaj a japonsky přitom běhně mluví do duše. „Ty sis holka teda dala, jen co je pravda. Nechat se pašovat na lodi jenom proto, aby pak člověka vodírali z kůže. Já teda nevím, jaký to je u vás doma, ale nebylo ti tam skoro líp, co?“
„Mám jí to přeložit?“ ptá se Mari.
Kaoru vrtí hlavou. „Nemusíš. To si tu jen tak plácám sama pro sebe.“
Mari se obrátí k běhně. „Nĭ jĭ suὶ le?“ (Kolik ti je?)
„Shĭjiǔ.“ (Devatenáct)
„Wǒ yĕ shὶ. Jiào shénme míngzὶ?“ (Mě taky. Jak se jmenuješ?)
Běhna chvilku váhá, ale nakonec odpoví. „Guō Dōnglὶ.“
„Wǒ jiào Mӑlὶ.“ (Já jsem Mari.)
Mari se na dívku trochu usměje. Úsměv je to sice nenápadný, ale první, co se na Marině tváři od půlnoci objevil.
Před vchodem do hotelu Alphaville zastaví motorka. Veliký, nablýskaný sportovní motocykl Honda. Na ní chlap v helmě, co mu zakrývá celý obličej. Motor nechá běžet, asi aby mohl okamžitě vystartovat, kdyby se něco dělo. Na sobě má černou přiléhavou koženou bundu a džíny. Kotníkové tenisky jako na basketbal. Tlusté rukavice. Sundá helmu a odloží ji na nádrž. Pozorně si prohlédne okolí, pak stáhne jednu rukavici a vyndá z kapsy mobil.
Nakladatelství: Odeon
Knižní databáze: CBDB, Goodreads