Artemis
Autor: Andy Weir
Překlad: Michal Prokop
Původní rok: 2017
Rok vydání: 2018
Žánr: sci-fi, román
Počet stran: 276
Moje hodnocení: 6/10 Ze začátku jsem byla vyloženě nadšená, protože se mi líbil nápad města na Měsíci, hodně mě bavilo si to představovat. Postupem času ale nadšení vyprchalo. Hlavní postava Jazz mi byla dost nesympatická, a to její pubertální vyjadřování mi docela lezlo na nervy. Zvlášť, když jsem potom zjistila, že jí je asi o 10 let víc, než jsem si myslela. Vlastně jsem si nedokázala oblíbit žádnou postavu. Na druhou stranu se ženská hlavní hrdinka zase tak často nevidí.
Samotný děj mě taky moc nezaujal, ale líbily se mi e-maily mezi Jazz a Kelvinem, které postupně odkryly to, co se stalo v minulosti. Akční scény taky nebyly úplně špatné. Té vědy tam na mě ale bylo už moc, což bude i tím, že se o to většinou nezajímám ani ve skutečnosti a když už, tak mám radši odbornou literaturu. Na druhou stranu jsem u toho byla schopná vydržet, četlo se mi to víceméně dobře a neměla jsem nutkání to odložit, takže i tak to za mě byla dobrá oddechovka.
Obálka: 2/10 Spousta zbytečné reklamy a balastu, jinak by ta obálka mohla být i pěkná.
Anotace: Jazz Bašarová pracuje jako kurárka. Občas i nelegálního, čili pochopitelně lépe zaplaceného zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? A když navíc musíte splatit docela vysoký dluh? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu - zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít...
Ukázka: Prohlížel si jeden konec. „K ničemu.“
„Cože?“
Podržel oba konce nahoře. „Chybí konektory. Jsou tu jenom záslepky. Tenhle kabel se nedá na nic použít. Teda bez konektorů.“
„Takže co z toho plyne? Je to jenom nepoužitelný kabel?“
„Nemám tušení,“ odpověděl. Smotal ho a uložil jej zpátky do krabice. „Souvisí nějak s těmi vraždami?“
„Možná,“ připustila jsem. „Nevím.“
„Dobře, hned ho vezmu do laboratoře. Večer budu něco vědět.“
Vytáhla jsem krabku Harpreet Singhové. „Dva tisíce gempů?“
„Cože?“ Zadíval se na mě, jako kdybych pomočila hrob jeho matky. „Ne. Nic. Cena je nepodstatná. Panebože.“
„Co se stalo?“ podivila jsem se.
„Máš problém. Pomáhám ti, protože jsi kamarádka.“
Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale nic mě nenapadalo.
Sáhl na poličku pro vlastní krabku. „Předpokládám, že používáš nějaké falešné jméno. Pověz mi identifikaci.“
Prozradila jsem mu svoje nové kontaktkní informace. Krátce kývl, když je jeho krabka přijala. „Výborně, ‚Harpreet‘, zavolám ti, až se něco dozvím.“
Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného. „Svobodo, já...“
„Pusť to z hlavy. Nic se nestalo.“ Nuceně se usmál. „Jenom jsem si myslel, že ti to dojde, to je celé. Máš kde být?“
„Ani ne. Musím si najít nějaký úkryt.“
„To bys měla. Zamkni, až půjdeš pryč.“ Odešel rychleji, než bylo nezbytné.
Sakra. Nemám čas zaobírat se mužským egem nebo o co tady jde. Musím přikročit k dalšímu bodu plánu.
„Tak dobře, Leváku,“ mumlala jsem si pro sebe. „Podíváme se, jaké máš konexe..“
Večer je v Arkádě nejrušnější část dne. Pracháči se jdou předvést. Posilní se jídlem a alkoholem a vyrazí do obchodů, kasin, bordelů a divadel. (Jestli jste neviděli lunární akrobaty v akci, o dost přicházíte. Neuvěřitelná show.)
Nakladatelství: Knižní klub
Knižní databáze: CBDB, Goodreads