Dánská občanská válka 2018-24

Autor: Kaspar Colling Nielsen
Originální název: Den danske borgerkrig 2018-24
Překlad: Lada Halounová
Původní rok: 2013
Rok vydání: 2015
Žánr: román, sci-fi, válečné
Počet stran: 191
Moje hodnocení: 5/10 Předně musím vyzdvihnout styl psaní autora, který knihu pravděpodobně zachránil od toho, abych ji nedočetla. Je to plné absurdit, sem tam to je zajímavé, ale dohromady mě to moc neoslovilo. Byť lákadel tam bylo spousty... Škoda.
Obálka: 7/10
Anotace: Na počátku 21. století zuří v Evropě válka. Finanční krize z roku 2008 vede ke zhroucení evropského modelu státu blahobytu. Nedlouho poté, v letech 2018-2024, vypukne v Dánsku občanská válka. Boje se odehrávají před radnicí, politikům se stínají hlavy přímo na ulicích a bankéři jsou surově pronásledováni jako zvěř. Občanskou válku zažil i petadvacetiletý muž, který o ní vypravuje o čtyři sta padesát let později svému nejlepšímu příteli Geoffovi, třísetpadesátileté sexuálně frustrované border kolii, s vyvinutou schopností chápat a mluvit. Nyní už čtyři sta sedmdesát pět let starý boháč se udržuje naživu pomocí pokrokového programu na obnovu kmenových buněk. Čas tráví se svými přáteli, společně vedou osamělý dekadentní život, který vyplňují čtením básní, pořádáním sexuálních orgií a vzájemným vyprávěním historek odehrávajících se v době občanské války.

Muž přemýšlí o příčinách krvavého konfliktu, který nelítostně rozdělil společnost, a o vlastních válečných zločinech. Současně lituje jistých rozhodnutí, která během války učinil, především ve vztahu ke své životní lásce, nemilosrdně drsné partyzánce Leonoře. Ani po mnoha stovkách let nedokáže zapomenout na silné pocity, které zažíval v tomto důležitém období dánské a evropské historie. Geniální román o tom, jak ekonomická nejistota v obyčejných lidech probouzí jejich nejhorší stránky a jak se spolu s vývojem krize společnost proměňuje a lité ztrácejí důvěru k politikům a státu, balancuje mezi obyčejností a zvráceností, smysluplností a absurditou.
Ukázka: Samozřejmě že byla zavedena přísnější pravidla pro banky v rámci regulačních opatření Basel III a zřídila se Tobinova daň a podobné věci, ale zas tak velká spása to nebyla. Podobná opatření se zavádějí ještě předtím, než se všechno sesype. OBF a jejich souputníci v Evropě a Spojených státech chtěli skoncovat s nerovností. Přáli si vyrovnání rozdílů okamžitě, a ne až za deset nebo dvacet let. Tohle byl pravý důvod poprav. Mělo jít o výstrahu a potvrzení bezpráví, které bylo nutné zavést, aby se ti nejbohatší dali stíhat s jitou legitimitou. Většina těch nejbohatších utekla a usídlila se v zemích třetího světa nebo v oblastech s vysokou bezpečností, ale nikdo nemohl uniknout dostatečně daleko, neboť povstalecká hnutí, která zvítězila ve většině evropských zemí, disponovala státním vojenským aparátem, kterému žádné soukromé milice nedokázaly dlouho vzdorovat. Jeden po druhém byli sváženi zpět, až do toho posledního boháče na světě. Byli souzeni jako váleční zločinci a v přímém televizním přenosu popravováni. Když povstalecké skupiny některého z nich dopadly, bývala to velká sláva Jejich majetek se pak mohl ukrást a rozdělit mezi lid. Ve skutečnosti šlo právě o tohle, a pak se také lidé rádi podívali, jak se někomu usekává hlava. Díkybohu, že jsem nebyl natolik bohatý, abych se musel obávat, že by mě někdo vyrazil hledat až do Argentiny.

Myslím, že až ve svém exilovém období jsem si navykl cestovat po světě. Primárně sice bydlím stále v Dánsku, ale můžu žít i na spoustě jiných míst. Jen když tam není příliš horko, to Geoff nemá rád. Je pro mě důležité, abychom se tam já i on cítili stejně dobře.

Jednu dobu jsem se poměrně hodně věnoval chovu zvířat. Mnoho z nás přece jen chová určité speciální domácí mazlíčky a náš vztah k nim nelze srovnávat se vztahem obyčejných lidí k jejich obyčejným zvířecím mazlíčkům.

Nakladatelství: Kniha Zlín
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Sekl znovu a hlava se z lešení skutálela žlábkem dolů k jásajícím divákům, kteří po ní začali spontánně šlapat.

Letní vzduch je plný bílých vlasů, které vypadaly mrtvým. Běhám dokola a hledám někoho, kdo se možná někde schoval, ale nikde není ani živáčka, protože si je všechny vzal čas, a ten na nikoho nezapomene.

Válka všechno změní nesmírně rychle. V jednu chvíli člověk nakupuje mléko v supermarketu Fakta, o pár dní později někoho popravuje.

„Víš, Poule, někdy se člověk prostě musí spolehnout i na takové lidi, které vůbec nezná.“

Stále jsem doufal, že je Leonora naživu. I po stovkách let jsem si představoval, že někde žije, přestože jsem moc dobře věděl, že je mrtvá. Doslechl jsem se, že si vzala jednoho z vůdců OBF. O mnoho let později jsem četl jeho nekrolog. Až jako starý muž se oběsil. Udivilo mě, že to tak udělala i spousta dalších. Vůbec jsem to nechápal. Proč čekat tolik let?

To největší a nejdůležitější, co kdy zažila, bylo, že se rozhodl zastřelit v den jejích narozenin.
Možná právě z tohoto důvodu nikomu nevolala, když ho našla. Zrovna se v kuchyni chystá potřít dort polevou, ale vejde do pokoje a najde ho ležet na podlaze. Všude je krev. Dnešek je zrovna plný praktických záležitostí a musí se toho hodně zařídit. Věděla, že jí s ničím nepomůže, ale s tímhle nepočítala.