Denní dům, noční dům

Autorka: Olga Tokarczuk
Originální název: Dom dzienny, dom nocny
Překlad: Petr Vidlák
Původní rok: 1999
Rok vydání: 2002
Žánr: román, magický realismus
Počet stran: 239 (skončila jsem na 113)
Moje hodnocení: 0/10 Příjemně se to četlo, v tom problém nebyl. Nicméně to byl takový mišmaš toho, co autorku zřejmě zrovna napadlo. Někdy se mě to dotklo, ač to na první pohled mohlo vypadat obyčejně, ale začalo převažovat to, že jsem se nudila a dohromady mi to nedávalo žádný smysl. Navíc se tam objevovaly části, které mi přišly už úplně mimo, takže jsem nakonec knihu odložila a dočítat jí nebudu.
Obálka: 0/10
Ukázka: „To nic není. Není důvod se tím trápit.“ Byla jako zeď, jako stěna. Rozrůstala se, vytlačovala jiné myšlenky, tisíckrát se opakovala, vyplňovala celé vědomí. „Všechno je v pořádku. Nic se nestalo.“ Totéž si myslel, když na něj přišla řada přinést maso. Vyšel před dům a pořád dokola si ta slova prozpěvoval, slova byla jako mantra - česala myšlenky na rovné, na ničem nezávislé proužky. Proto už neuviděl člověka. Viděl zkroucený hranatý tvar zasypaný sněhem. Nožem odřezával kousky masa, až na kost. Bylo to obtížné, protože nůž byl tupý a maso bylo zmrzlé a tvrdé jako kámen. Teprve potom mu blesklo hlavou, že řezal končetinu. Že už dojídali nohu. Biolog byl už tak slabý, že neprotestoval, když mu dali horký vývar a několik kousků masa, ačkoli jim bylo úplně jedno, jestli přežije. Teď byl stejný jako oni.
Trvalo to týden, možná dva. Ergo ještě nosil maso, odřezával je nožem od kosti, lámal malé kostičky, protože bylo třeba využít všechno. Zanedlouho díky sněhu a všemu ostatnímu, bylo obtížné poznat, co bylo zdrojem jejich zásob. Spíše hromada hnátů, nepravidelný zmrzlý tvar. Biolog se pozvracel jen jednou, když začali jíst vnitřnosti.
Něco je hlídalo, myslel si Ergo Sum, protože den před útokem vlků uviděli v březovém lese lidské stopy. Bylo vidět, že ten někdo táhl strom na saních, a sáně táhl kůň. Vrátili se do boudy vzrušení. Modlili se, aby nepadal sníh a nezasypal ta znamení od světa. V noci nejdřív uslyšeli vytí někde daleko, potom blíž, a potom hluk a pohyb přímo u boudy. Vlci nejdřív s vrčením roztrhali a sežrali jejich zásoby a potom rozjaření bojem o bídné kousky zaútočili na dveře, hryzali stěny. Rozpálili velký oheň, který začernil strop. Kdyby noc trvala o hodinu déle, bouda by nevydržela a skončila by ve vlčích chřtánech.
Jakmile slunce vyšlo nad obzor, vrátili se zpátky do březového lesa, za stopami člověka, saní a koně. Byli tři, protože se ukázalo, že biolog už nežije. Ergo Sum si pomyslel, že je to dobře, že je zase něco hlídá, protože by nebyli schopni nést zesláblého biologa. A cesta před nimi byla dlouhá, ani nevěděli jak dlouhá a zda má vůbec nějaký cíl.

Nakladatelství: Host
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Byla bych štědrá ke všem lesním tvorům; dávala bych své tělo hlemýžďům a larvám hmyzu. Nikdy bych se ničeho nebála, neměla bych strach ani ze smrti. Co je to smrt, přemýšlela bych, jediné, co ti mohou udělat, je, že tě vytrhnou ze země, nakrájí, usmaží a sní.

Ale otec byl neoblomný a nechtěl nic slyšet o dceřině návratu k jeptiškám. Tam by se stala něčím zvláštním, neobdělaným jako úhor. Až se provdá za Wolframa von Pannewitze, bude i jeho, to znamená mužského druhu, jehož byl z Boží vůle příslušníkem, aby vládl a moudře spravoval stvoření Pána.
Takže jí řekl: Tělem patříš světu a nemáš jiného pána než mě. Dcera na to odvětila: Mám jiného Otce v nebi a On pro mě má jiného Snoubence. Baron byl jejími slovy rozezlen a řekl: Já jsem pánem tvého života, On je pánem tvé smrti.