Dveře do léta
Originální název: The Door into Summer
Překlad: Pavel Medek
Původní rok: 1957
Rok vydání: 1984
Žánr: sci-fi
Počet stran: 238
Moje hodnocení: 9/10 Sci-fi jako žánr nepatří mezi mé oblíbené, ale tady se opět ukázalo, že jakmile tam je muž s kocourem, tak to je jiná. V jisté části mi tedy zatrnulo a lehce jsem proklela knihovníka, který mi knihu doporučil, ale nakonec jsem mu byla vděčná. Technické podrobnosti mě sice moc nezajímaly, ale jinak se mi to četlo lehce a rychle. Je vždy zajímavé číst starší knihu s tím, jak si daný autor představoval budoucnost a porovnávat to se současností. Samotný příběh mě bavil od začátku a konec byl vyloženě pohlazení po duši.
Obálka: 7/10 Ilustrace se mi líbí, ale ještě mi tam něco chybí.
Ukázka: „Co nevím?“
„Chudáček Miles...chudáček drahoušek Miles. Nežil ani dva roky, Daníčku, potom, cos nás opustil.“ Její výraz se náhle změnil. „Ten ničema mě ošidil!“
„To je ale smůla.“ Přemýšlel jsem, jak asi zemřel. Spadl nebo ho snad někdo strčil? Polévka s arsenikem? Rozhodl jsem se, že se budu držet věci, než ujede úplně. „Co se stalo s Ricky?“
„S Ricky?“
„Fredrica - Milesova holčička.“
„Ach tak, ten mizerný malý spratek! Jak to mám vědět? Odstěhovala se k babičce.“
„Kam? A jak se ta její babička jmenovala?“
„Kam? Do Tucsonu - nebo do Yumy - do nějakého takového nudného města. Nebo to možná bylo do India. Miláčku, nechci mluvit o tom nemožném děcku - chci, abychom si povídali o nás dvou.“
„Za chviličku. Jak se jmenovala její babička?“
„Ale Daníčku, jsi strašně únavný. Proč bych si proboha měla něco takového pamatovat?“
„Jak se jmenovala?“
„Hm, Hanolonová... nebo Haneyová... Heinzová. Nebo to snad bylo Hinckleyová. Nebuď nudný, drahoušku. Napijeme se něčeho. Připijeme si na naše šťastné shledání.“
Zavrtěl jsem hlavou. „Já nepiju.“ Byla to skoro pravda. Po tom, co jsem zjistil, že alkohol je v krizi nespolehlivý přítel, omezoval jsem se většinou na jedno pivo s Chuckem Freudenbergem.
„To je ale otrava, miláčku. Nebude ti vadit, když si dám?“ Už si nalévala - neředěný gin, přítel osamělých děvčat. Než se ale napila, vzala plastikovou lahvičku s pilulkami a dvě si vysypala na dlaň. „Dáš si taky jednu?“
Poznal jsem proužkovaný obal - euforion. Údajně měl být netoxický a neměl vytvářet návyk, ale názory se rozcházely.
Nakladatelství: Odeon
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Už jednou jsem si přibral partnera... jenže, zatraceně, bez ohledu na to, kolikrát si spálíte prsty, musíte přece lidem věřit. Jinak se z vás stane poustevník v jeskyni a budete spát s jedním okem otevřeným.
Pete ovšem jako správný kocour raději chodí ven a nikdy se nevzdal přesvědčení, že stačí vyzkoušet všechny dveře a jedny z nich určitě musí být dveře do léta.