Egypťan Sinuhet
Autor: Mika Waltari
Originální název: Sinuhe, egyptiläinen
Překlad: Marta Hellmuthová
Ilustrace: Vladimír Tesař
Původní rok: 1945
Rok vydání: 2000
Žánr: historická fikce, román
Počet stran: 803
Moje hodnocení: 0/10 Už je to spoustu let, co jsem se snažila tuto knihu přelouskat, ale bohužel to nešlo. Myslím, že jsem měla i jiné vydání, ale to asi nic nemění na tom, že jsem se rozhodla ji definitivně odložit jako něco, co opravdu pro mě není. Nezáživné a ještě se to těžce četlo.
Obálka: 1/10
Ukázka: A ještě dodal:
„Srdce lidské je temné, a nikdy bych tomu nebyl věřil, kdybych to nebyl viděl na vlastní oči. Jeť mé světlo tak zářivé, že nevnímám tmu, a v jasu svého srdce zapomínám na všecka srdce nečistá. Avšak opravdu je mnoho lidí, kteří nemohou pochopit Atona, třebaže ho vidí a cítí jeho lásku, neboť žili odjakživa ve tmě a jejich oči nepoznají světlo, i když do něho hledí, nýbrž považují je za zlo, jež týrá jejich očí. Proto nařídím, aby je nechali v pokoji a nerušili jich, pokud oni nebudou znepokojovat mne a mé milé, avšak nechci pobývat v jejich blízkosti, nábrž shromáždím kolem sebe pouze své nejmilejší a budu bydlet s nimi - a již nikdy od nich neodejdu -, abych ušel zlým bolestem hlavy, které by mě přepadly, kdybych spatřil opět věci, jež se mi příčí a jež jsou ohavností před Atonem.“
Hleděl upřeně do hvězd za nočního temna a zamyšleně pravil:
„Noc je mi ohavností a nemiluji temnot, nýbrž bojím se jich, a nemiluji hvězd, neboť při jejich svitu se plíží šakalové ze svých doupat a lvi opouštějí své brlohy a řvou, dychtíce po krvi. Také Veset je mi nocí, a proto jej opouštím - vskutku opouštím všecky staré a nepravé a upnu svou naději v mladé a v děti, neboť z nich vypučí jaro světa, a osvojí-li si již od dětství Atonovo učení, očistí se od zlého a celý svět bude pak očištěn. Proto se musí opravit učení ve školách a staří učitelé se musí vyhnat a musí se připravit rovněž nové pohádky pro děti. Také jim chci dát prosté písmo, neboť není potřebí obrazů, abychom písmu porozuměli, a proto jsem vypracoval písmo, jemuž se bude moci naučit i ten nejprostší - a nebude již rozdílu mezi lidem znalým písma a mezi lidem písma neznalým, nábrž lid se naučí psát, takže v každé vsi, i v té nejmenší, bude někdo, kdo bude umět totiž psát často a mnoho, a o nejrozličnějších věcech, vše, co jim bude třeba vědět.“
Jeho řeč mne poděsila, neboť jsem dobře věděl o faraónově novém písmu, jemuž bylo snadno se naučit a jež bylo snadno číst, avšak nebylo to písmo posvátné a nebylo ani krásné, ani bohaté obsahem jako písmo staré, nýbrž každý umění si vážící písař jím opovrhoval a vysmíval se těm, když ho používali.
Nakladatelství: Nakladatelství Josefa Šimona
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Moje hodnocení: 0/10 Už je to spoustu let, co jsem se snažila tuto knihu přelouskat, ale bohužel to nešlo. Myslím, že jsem měla i jiné vydání, ale to asi nic nemění na tom, že jsem se rozhodla ji definitivně odložit jako něco, co opravdu pro mě není. Nezáživné a ještě se to těžce četlo.
Obálka: 1/10
Ukázka: A ještě dodal:
„Srdce lidské je temné, a nikdy bych tomu nebyl věřil, kdybych to nebyl viděl na vlastní oči. Jeť mé světlo tak zářivé, že nevnímám tmu, a v jasu svého srdce zapomínám na všecka srdce nečistá. Avšak opravdu je mnoho lidí, kteří nemohou pochopit Atona, třebaže ho vidí a cítí jeho lásku, neboť žili odjakživa ve tmě a jejich oči nepoznají světlo, i když do něho hledí, nýbrž považují je za zlo, jež týrá jejich očí. Proto nařídím, aby je nechali v pokoji a nerušili jich, pokud oni nebudou znepokojovat mne a mé milé, avšak nechci pobývat v jejich blízkosti, nábrž shromáždím kolem sebe pouze své nejmilejší a budu bydlet s nimi - a již nikdy od nich neodejdu -, abych ušel zlým bolestem hlavy, které by mě přepadly, kdybych spatřil opět věci, jež se mi příčí a jež jsou ohavností před Atonem.“
Hleděl upřeně do hvězd za nočního temna a zamyšleně pravil:
„Noc je mi ohavností a nemiluji temnot, nýbrž bojím se jich, a nemiluji hvězd, neboť při jejich svitu se plíží šakalové ze svých doupat a lvi opouštějí své brlohy a řvou, dychtíce po krvi. Také Veset je mi nocí, a proto jej opouštím - vskutku opouštím všecky staré a nepravé a upnu svou naději v mladé a v děti, neboť z nich vypučí jaro světa, a osvojí-li si již od dětství Atonovo učení, očistí se od zlého a celý svět bude pak očištěn. Proto se musí opravit učení ve školách a staří učitelé se musí vyhnat a musí se připravit rovněž nové pohádky pro děti. Také jim chci dát prosté písmo, neboť není potřebí obrazů, abychom písmu porozuměli, a proto jsem vypracoval písmo, jemuž se bude moci naučit i ten nejprostší - a nebude již rozdílu mezi lidem znalým písma a mezi lidem písma neznalým, nábrž lid se naučí psát, takže v každé vsi, i v té nejmenší, bude někdo, kdo bude umět totiž psát často a mnoho, a o nejrozličnějších věcech, vše, co jim bude třeba vědět.“
Jeho řeč mne poděsila, neboť jsem dobře věděl o faraónově novém písmu, jemuž bylo snadno se naučit a jež bylo snadno číst, avšak nebylo to písmo posvátné a nebylo ani krásné, ani bohaté obsahem jako písmo staré, nýbrž každý umění si vážící písař jím opovrhoval a vysmíval se těm, když ho používali.
Nakladatelství: Nakladatelství Josefa Šimona
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Egypťan Sinuhet, 1954, USA