Furioso
Autorka: Carin Bartosch Edström
Překlad: Helena Matochová
Původní rok: 2011
Rok vydání: 2013
Žánr: detektivní román
Počet stran: 551
Moje hodnocení: 8/10 Na plný počet to sice nedosáhne, ale bavilo mě to hodně. Zvláště část vyšetřování, protože si za prvé člověk užije ženskou postavu v roli komisařky, to se zase tak moc nevidí, a za druhé je to přesně to klasické vyšetřování, které mám ráda. Rozhovory, které vás vedou od jedné ke druhé, až to konečně do sebe zapadne, respektive chytí se vrah. Jako bonus je tady vytvořeno hudební prostředí, což pro mě bylo hodně zajímavé. Jinak mi vyhovoval i styl psaní autorky, četlo se to opravdu pěkně a rychle.
Obálka: 7/10
Anotace: Ženské smyčcové kvarteto Furioso odjíždí na odlehlý švédský ostrov. Hudebnice tu chtějí v klidu nahrát nové album. První houslistka Louise Armstahlová, která kvarteto zároveň vede, si však zraní ruku a nemůže hrát. Ve snaze zachránit projekt se rozhodne požádat svého dlouholetého přítele, světově proslulého houslistu Raoula Liebeskinda, který žije v New Yorku, aby zaujal její místo. Jenže Liebeskind má za sebou barvitou historii dostaveníček a vášnivých vztahů s ostatními členkami uskupení. V kvartetu to začne pořádně vřít ještě před jeho příjezdem.
Na ostrově daleko od všedního života oživnou staré lásky, viny, tajemství a touhy. Emoce se stupňují v dramatické fortissimo. Když na scénu přichází policejní komisařka Ebba Schröderová, je jí jasné, že vyřešit případ vraždy, která se tu udála a ve které hrají roli odhalená tajemství, temné pohnutky a břemeno viny, nebude vůbec lehký úkol.
Furioso je moderní verze klasické detektivky, čtenář si do poslední chvíle nemůže být jistý tím, kdo je vrah. Členění románu a charaktery postav jsou inspirovány Mozartovou „operou oper“, příběhem o věčném prostopášníkovi donu Giovannim. Hudba hraje v knize klíčovou roli, skrze ni postavy prožívají a vyjadřují své city. Tón v této prozaické skladbě udává vážná hudba, touha a zločin.
Ukázka: „Až?“
Caroline vyskočila ze židle. V mžiku se změnila ve fúrii, rozzuřenou a mohutnou. „Myslíte si, že jsem chtěla, aby umřel? Jak vás to může vůbec napadnout? Pochopila jste kulový z toho, co vám tu vyprávím. Milovala jsem ho. On miloval mě. Nemohli jsme bez sebe žít. A teď je ten úžasnej člověk mrtvej. Je mrtvej!“
Ebba ji nechala stát a nereagovala. Caroline sklonila hlavu a padla zpátky na židli. Z obličeje jí sálalo horko.
„Kde jste byla, když Raoul zemřel?“
Caroline se přinutila pohlédnout Ebbě zpříma do očí. Když se pokoušela mluvit, tělo se jí chvělo. Jako by vynakládala veškerou sílu vůle na to, aby ji přesvědčila o své pravdomluvnosti.
„Přece jsem to už říkala. Hrála jsem ve studiu. A když jsme se pak měli sejít, nenašla jsem ho.“
Znovu z ní vyprchaly síly. Sklopila oči a stiskla rty, aby ovládla svůj dech.
„Na čem jste se domluvili?“
„Měli jsme se sejít v ateliéru. Pohádali jsme se a potřebovali jsme si od sebe na chvilku odpočinout.“
„Kvůli čemu jste se pohádali?“
„Kvůli Heleně.“ Polkla. Celou dobu se soustředěně dívala na hranu stolu. „Zrovna jsem se o tom dozvěděla. O Heleně a Raoulovi.“
„Jak reagovala Helena na to, že jste jí přebrala milence?“
Laciná provokace přesně zasáhla cíl. „Už to nebyl její milenec. Jednou spolu skončili v posteli, that’s it.“
„A Louise? Jak přijala to, že jste ji opustila kvůli Raoulovi?“
„Dejte mi pokoj! Nechápete, jak pro mě bylo těžký zradit Louise? Ona někdy umí být příšerná semetrika, ale jasně že mám špatný svědomí, protože jsem...“ Caroline se zarazila, promnula si oběma rukama obličej a krouživými pohyby si masírovala spánky. „Snad si nemyslíte, že Louise se nějak provinila? To ne, to vám garantuju. Patří k nejhodnějším lidem, co jsem kdy potkala.“
Nakladatelství: Host
Knižní databáze: CBDB, Goodreads