Gottland
Autor: Mariusz Szczygiel
Překlad: Helena Stachová
Fotografie: Pavel Štecha
Původní rok: 2006
Rok vydání: 2007
Žánr: historie, populárně-naučné
Počet stran: 213
Moje hodnocení: 3/10 Během čtení jsem se často ptala na to, co má být pointou. Jsou to takové reportážní útržky, kdy autor přeskakuje z jedné doby do druhé, působí to nekvalitně a je nutno ověřovat informace, protože není jasné, zda to nejsou pouze autorovy domněnky. Některé části byly zajímavé, že si zase člověk říkal, že by si to zasloužilo vlastní knihu, ale pak zase přišla část, která byla naprosto zbytečná. Kolikrát byla dobrá až poslední věta. Líbila se mi často použitá ironie, sarkasmus, někdy mi to ale zase přišlo nevhodné. Celkově to bylo nesourodé a nevěděla jsem, co si o tomto díle myslet. Dohromady mi to nedávalo smysl.
Tradičně mě iritovaly poznámky až na konci knihy, stejně tak popisy černobílých fotografií Pavla Štecha, které jsou ale v textu velkým plusem. Nemůžu nezmínit i to, že lidé jsou opravdu prasata, co se týče cizího majetku, v tomto případě knihovny. Je taky ale vidět, že nás zajímá, co o nás píšou jiní.
Obálka: 8/10
Ukázka: „Zůstaňte do zítřka, prosím vás,“ požádal ji Goebbels. „Mám v poledne důležitý proslov, pozorně mě při něm sledujte.“ Vytáhl z kapsičky u saka kapesník. „Budu se jím dotýkat svých rtů na znamení, že na vás myslím.“
Lída ho jemně políbila na tvář.
„Žid je parazitem! Ničitelem kultury! Enzymem rozkladu!“ řekl nazítří a sáhl po svém kapesníku.
Pro Ufu točila filmovou verzi Netopýra, když rakouská herečka, která hrála roli Adély, dostala zákaz vystupování. Režisér Lídu požádal, aby se u Goebbelse přimluvila. Zákaz byl odvolán, Baarovou nosili herci na rukou, ale bulvár začal psát o „nové přítelkyni pana ministra“.
„Tak vidíš,“ řekl jí potom. „Lidé si myslí, že jsme si blízcí, a ty před tím utíkáš.“
Chtěl ji obejmout a ona se jako v takových chvílích vždycky rozplakala.
„Vždyť máte děti! A já mám Gustava...“
„Nemáš, nenamlouvej si to. Krásná žena, to je plachetnice na širém moři. Každý vítr ji někam žene, ale když vichřice přejde, čeká ji vždycky krásná bouře.“
„Když se žena narodí krásná, je ta její krása hřích?“
„Není to hřích, je to nevýhoda. Krásná žena je zmítána jako třtina ve větru.“
„Když mi telefonoval domů, vždycky se představoval jako pan Müller. Ze dne na den znělo toto jméno stále důrazněji jako rozkaz.“
„Telefonuji jí tak často, že Göring musel najmout k mému odposlechu ještě jednoho člověka.“
Nakladatelství: Dokořán
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
„Ale jak se snášíte s Němci?“ opakuje otázku Jesenská.
„A co bych, oni si chodí a já si dělám,“ odpovídá klidně chalupník.
„A ničeho se nebojíte?“
„A čeho bych se bál?“ diví se chalupník upřímně. A pak dodává: „Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej.“
Kolegovi, který píše o vrazích a obětech stalinismu, vyprávím o jejich neochotě něco si pamatovat.
„To je ze strachu,“ říká Piotr Lipiński.
„Po padesáti letech? Dnes, kdy už by se neměli ničeho bát?“
„Všem, se kterými ses setkal, je kolem osmdesáti let. Posledních patnáct let tvoří v jejich životě krátkou epizodu. Příliš krátkou, než aby měli jistotu, že tento stav už je trvalý a nezměnitelný.“
„Byli jsme tenkrát všichni mladí a hloupí.“
Josef Škvorecký, který založil v Kanadě největší české emigrantské nakladatelství, napsal: „Copak my jsme tenkrát byli staří a moudří? I my jsme byli mladí a hloupí, ale naše hloupost mohla při troše smůly zničit život jedině nám samým.“
„A co bych, oni si chodí a já si dělám,“ odpovídá klidně chalupník.
„A ničeho se nebojíte?“
„A čeho bych se bál?“ diví se chalupník upřímně. A pak dodává: „Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej.“
Kolegovi, který píše o vrazích a obětech stalinismu, vyprávím o jejich neochotě něco si pamatovat.
„To je ze strachu,“ říká Piotr Lipiński.
„Po padesáti letech? Dnes, kdy už by se neměli ničeho bát?“
„Všem, se kterými ses setkal, je kolem osmdesáti let. Posledních patnáct let tvoří v jejich životě krátkou epizodu. Příliš krátkou, než aby měli jistotu, že tento stav už je trvalý a nezměnitelný.“
„Byli jsme tenkrát všichni mladí a hloupí.“
Josef Škvorecký, který založil v Kanadě největší české emigrantské nakladatelství, napsal: „Copak my jsme tenkrát byli staří a moudří? I my jsme byli mladí a hloupí, ale naše hloupost mohla při troše smůly zničit život jedině nám samým.“
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Gottland, 2014, Česká republika