Bytí a nicota
Autor: Jean-Paul Sartre
Originální název: L' Être et le Néant
Překlad: Oldřich Kuba
Původní rok: 1943
Rok vydání: 2006
Žánr: filosofie, psychologie
Počet stran: 712
Moje hodnocení: 0/10 Ačkoliv mě během studia vždy myšlenky Sartreho dokázaly zaujmout, tak čtení tohoto díla jsem musela vzdát. Je to trochu podobný případ díla Filosofie souborná od Spencera, zkrátka je nutné si přiznat, že na některé knihy nemám kapacitu.
Obálka: 10/10 Jednoduché a vhodné k obsahu.
Ukázka: Řekneme-li, že vědomí je vědomím něčeho, znamená to, že pro vědomí není žádné bytí v ně právě tohoto závazku, být názorem odhalujícím něco, tj. transcendentní bytí. Čistá subjektivita daná předem na prvním místě nejen nedokáže transcendovat sebe samu a klást objektivno, nýbrž jako „čistá“ subjektivita by se musela rozplynout. Co lze nazvat subjektivitou ve vlastním slova smyslu, je vedomí (o) vědomí. Toto vědomí (být) vědomím se však musí nějak kvalifikovat a může se kvalifikovat jen jako odhalující názorné poznání, protože jinak není nic. Odhalující bezprostřední poznání obsahuje v sobě odhalený názor. Absolutní subjektivita se konstituuje jen tváří v tvář odhalenému předmětu, a imanenci lze definovat jen při uchopení transcendentního objektu. Může se zdát, že slyšíme ozvěnu kantovského vyvracení problematického idealismu. Spíše je však třeba myslet na Descarta. Jsme tu na úrovni bytí, ne na úrovni poznání. Nejde tu o důkaz, že fenomény vnitřního smyslu implikují existenci objektivních a prostorových fenoménů, nýbrž že vědomí implikuje ve svém bytí i určité ne-vědomé a transfenomenální bytí. Zejména nám neposlouží námitka, že subjektivita obsahuje ve skutečnosti objektivitu a že subjektivita konstituuje sebe samu při konstituování objektivna; viděli jsme již, že subjektivita nedokáže konstituovat objektivno. Řekneme-li, že vědomí je vědomím něčeho, znamená to, že musí fungovat jako odhalující odhalení nějakého bytí, které není vědomím a nabízí se jako existující již ve chvíli, kdy je vědomí odhaluje.
Vyšli jsme tedy z čistého jevu a dostali jsme se k plnému bytí.
Vědomí je bytí, jehož existence klade esenci, a obráceně je vědomím bytí, jehož esence implikuje existenci, tzn. že její jev vyžaduje bytí. Bytí je všude. Mohli bychom zajisté pro vědomí použít Heideggerovy definice, již požívá pro Dasein, a říci, že je to existující, jemuž v jeho bytí jde o toto bytí samo, ale museli bychom tuto definici doplnit a formulovat ji přibližně takto: vědomí je jsoucno, v jehož bytí jde o toto jeho bytí, pokud toto bytí v sobě obsahuje jiné bytí, než je samo.
Rozumí se samo sebou, že toto bytí není nic jiného, než transfenomenální bytí fenoménů, a tedy žádné noumentální bytí, skrývající se za nimi. Vědomí zahrnuje v sobě bytí tohoto stolu, tohoto balíčku tabáku, této lampy a vůbec bytí světa. Vědomí jednoduše požaduje, aby bytí toho, co je jeví, neexistovalo, pouze pokud se jeví.
Nakladatelství: Oikoymenh
Knižní databáze: CBDB, Goodreads