Idiot
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Originální název: Sobranije sočiněnij
Překlad: Tereza Silbernáglová
Ilustrace: Eva Bednářová
Původní rok: 1869
Rok vydání: 1986
Žánr: román, filosofie, historická fikce
Počet stran: 529
Moje hodnocení: 0/10 S tímto dílem jsem měla podobné problémy jako s Ivanhoe. Opět tzv. povinná četba, která mě nedokázala vtáhnout do sebe a nezvládla jsem to přelouskat. Byť samotný obsah zní, že by mě to mohlo i bavit, ale bohužel, je to velmi nudné.
Měla jsem tenkrát jiné vydání, tady je to obohaceno o pár ilustrací, které jsou podle mě zajímavé. Nicméně jich ale není tolik, abych se do toho pouštěla znovu, další šanci dávat nebudu.
Obálka: 6/10 Docela se mi líbí ilustrace, která obálce vévodí.
Ukázka: Za druhé je podle mého osobního názoru robě dost nevýživné a je snad příliš sladké a fádní, takže neutiší hlad a zanechává po snědení pouze výčitky svědomí. Nuže přistupme k závěru, pánové, k finále, v němž je obsaženo rozluštění jedné z nejpalčivějších otázek tehdejší i dnešní doby! Zločinec se tedy nakonec odebéře k duchovenstvu, ze všeho se vyzná a vydá se do rukou spravedlnosti. Táži se, jaké mučení ho v tehdejších dobách očekávalo, jaká kola, hranice a ohně? Kdo ho ponoukal, aby se šel udat? Proč nezůstal při oné číslici šedesát, proč si neuchránil své tajemství do posledního vzdechu? Proč neskoncoval s řeholníky a neodebral se jako kajícník do pouště? Proč konečně sám nesložil řeholnický slib? Ejhle, rozluštění! Bylo tu tedy něco silnějšího než hranice a ohně, dokonce než všechna neštěstí, neúrody, mučení, mor, malomocenství, než celé to peklo, jež by lidstvo bez oné myšlenky sbližující a napravující srdce a oplodňující prameny života nikdy nevydrželo! Ukažte mi něco podobného oné síle dnes, v našem století neřestí a železničních tratí ... měl bych sprívněji říci v našem století parolodí a železnic, neboť ač opilý, jsem spravedlivý! Ukažte mi myšlenku alespoň z poloviny tak silnou, která by spojovala dnešní lidstvo tak jako v oněch dávných staletích. A nakonec se opovažte říct, že prameny života neoslábly a nezkalily se pod onou ‚hvězdou‘, pod onou sítí, jež opředla lidstvo. A nechtějte mi nahnat strach tím svým blahobytem, svým bohatstvím, tvrzením, že dnes je méně hladu a že doprava je rychlejší! Bohatství přibylo, zato však ubylo sil; pospolitá myšlenka už není: všechno zpuchřelo, všechno shnilo a všichni shnili! Všichni, všichni jsme shnili! ... Ale dost, o to teď neběží, nýbrž o něco jiného; neměli bychom se, velevážený kníže, postarat hostům o nějaké občerstvení?“
Lebeděv některé posluchače málem pobouřil (musíme podotknout, že celou dobu se neustále otvíraly láhve), ale vzápětí zas všechny své odpůrce usmířil, jakmile se v závěru své řeči zmínil o pohoštění. Sám nazýval takový závěr „důmyslný advokátský obrat“. Opět zahlaholil veselý smích, hosté opět ožili, všichni vstali od stolu, aby si narovnali údy a prošli se po terase. Jediný Keller nebyl spokojen Lebeděvovým proslovem a dával najevo nesmírné vzrušení.
„Útočí na osvětu, hlásá barbarství dvanáctého století, pitvoří se, a to vše bez nevinnosti srdce; dovolte mi otázku, jak on sám získal tento dům?“ říkal hlasitě a zastavoval všechny a každého.
„Viděl jsem pravého vykladače Apokalypsy,“ povídal v jiném koutě generál jiným posluchačům, mezi nimi také Pticynovi, kterého chytil za knoflík, „byl to nebožtík Grigorij Semjonovič Burmistrov; ten uměl lidem tak říkajíc zapalovat srdce.
Nakladatelství: Lidové nakladatelství
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Originální název: Sobranije sočiněnij
Překlad: Tereza Silbernáglová
Ilustrace: Eva Bednářová
Původní rok: 1869
Rok vydání: 1986
Žánr: román, filosofie, historická fikce
Počet stran: 529
Moje hodnocení: 0/10 S tímto dílem jsem měla podobné problémy jako s Ivanhoe. Opět tzv. povinná četba, která mě nedokázala vtáhnout do sebe a nezvládla jsem to přelouskat. Byť samotný obsah zní, že by mě to mohlo i bavit, ale bohužel, je to velmi nudné.
Měla jsem tenkrát jiné vydání, tady je to obohaceno o pár ilustrací, které jsou podle mě zajímavé. Nicméně jich ale není tolik, abych se do toho pouštěla znovu, další šanci dávat nebudu.
Obálka: 6/10 Docela se mi líbí ilustrace, která obálce vévodí.
Ukázka: Za druhé je podle mého osobního názoru robě dost nevýživné a je snad příliš sladké a fádní, takže neutiší hlad a zanechává po snědení pouze výčitky svědomí. Nuže přistupme k závěru, pánové, k finále, v němž je obsaženo rozluštění jedné z nejpalčivějších otázek tehdejší i dnešní doby! Zločinec se tedy nakonec odebéře k duchovenstvu, ze všeho se vyzná a vydá se do rukou spravedlnosti. Táži se, jaké mučení ho v tehdejších dobách očekávalo, jaká kola, hranice a ohně? Kdo ho ponoukal, aby se šel udat? Proč nezůstal při oné číslici šedesát, proč si neuchránil své tajemství do posledního vzdechu? Proč neskoncoval s řeholníky a neodebral se jako kajícník do pouště? Proč konečně sám nesložil řeholnický slib? Ejhle, rozluštění! Bylo tu tedy něco silnějšího než hranice a ohně, dokonce než všechna neštěstí, neúrody, mučení, mor, malomocenství, než celé to peklo, jež by lidstvo bez oné myšlenky sbližující a napravující srdce a oplodňující prameny života nikdy nevydrželo! Ukažte mi něco podobného oné síle dnes, v našem století neřestí a železničních tratí ... měl bych sprívněji říci v našem století parolodí a železnic, neboť ač opilý, jsem spravedlivý! Ukažte mi myšlenku alespoň z poloviny tak silnou, která by spojovala dnešní lidstvo tak jako v oněch dávných staletích. A nakonec se opovažte říct, že prameny života neoslábly a nezkalily se pod onou ‚hvězdou‘, pod onou sítí, jež opředla lidstvo. A nechtějte mi nahnat strach tím svým blahobytem, svým bohatstvím, tvrzením, že dnes je méně hladu a že doprava je rychlejší! Bohatství přibylo, zato však ubylo sil; pospolitá myšlenka už není: všechno zpuchřelo, všechno shnilo a všichni shnili! Všichni, všichni jsme shnili! ... Ale dost, o to teď neběží, nýbrž o něco jiného; neměli bychom se, velevážený kníže, postarat hostům o nějaké občerstvení?“
Lebeděv některé posluchače málem pobouřil (musíme podotknout, že celou dobu se neustále otvíraly láhve), ale vzápětí zas všechny své odpůrce usmířil, jakmile se v závěru své řeči zmínil o pohoštění. Sám nazýval takový závěr „důmyslný advokátský obrat“. Opět zahlaholil veselý smích, hosté opět ožili, všichni vstali od stolu, aby si narovnali údy a prošli se po terase. Jediný Keller nebyl spokojen Lebeděvovým proslovem a dával najevo nesmírné vzrušení.
„Útočí na osvětu, hlásá barbarství dvanáctého století, pitvoří se, a to vše bez nevinnosti srdce; dovolte mi otázku, jak on sám získal tento dům?“ říkal hlasitě a zastavoval všechny a každého.
„Viděl jsem pravého vykladače Apokalypsy,“ povídal v jiném koutě generál jiným posluchačům, mezi nimi také Pticynovi, kterého chytil za knoflík, „byl to nebožtík Grigorij Semjonovič Burmistrov; ten uměl lidem tak říkajíc zapalovat srdce.
Nakladatelství: Lidové nakladatelství
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Idiot, 1910, Rusko
: Irrende Seelen, 1921, Německá říše
: Idiot, 1946, Francie
: Idiot, 1951, Japonsko
: Idiot, 1958, Sovětský svaz
: L'Idiot, 1968, Francie
: Idiot, 2011, Estonsko
: Idiot, 2022, Česká republika
Seriál: The Idiot, 1966,Velká Británie
: Idiot, 2003, Rusko