Lucemburská zahrada
Podtitul: Příběh
Autor: Michal Ajvaz
Rok vydání: 2011
Žánr: novela, magický realismus
Počet stran: 172
Moje hodnocení: 1/10 A máme tu opět můj oblíbený magický realismus. Anotace zněla slibně, ale realita byla zase někde jinde. Zhruba do poloviny knihy ve mně příběh nevzbuzoval vůbec nic. Potom to začalo být už jen divné a nelogické chování postav mě iritovalo.
Kniha je rozdělena do několika částí, kde se v každé zaobírá vždy nějakou vedlejší postavou, která se objeví v životě té hlavní - Paula. Přiznám se, že jsem některé části úplně přeskakovala, pro mě ty nejnudnější popisy a ty s cizím jazykem. Chyběl překlad (jak toho vymyšleného, tak ruštiny) přímo na konkrétní straně, což mě vždy vytočí, když to člověk musí neustále hledat na konci knihy. Jinak se to ale četlo dobře. Nicméně až na jednu skoro hororovou scénu mi to přišlo o ničem a dneska bych ji pravděpodobně ani nedočetla. Za nejlepší hodnotím poslední třetinu knihy a nejvíc mě zaujala část se Simone, která byla šílená a pro mě zajímavá, tedy až do chvíle, než se to začalo opakovat a sklouzlo opět do nudy.
Asi ani nepřekvapí, že má ocenění Magnesia Litera.
Obálka: 7/10
Anotace: Román Lucemburská zahrada líčí sled událostí, které se během letních prázdnin přihodily pařížskému středoškolskému učiteli Paulovi v důsledku toho, že v okamžiku nesoustředěnosti položil ruku na nesprávné klávesy počítače a napsal jedno slovo špatně: kvůli této chybě prožije nejšťastnější a nejstrašnější chvíle svého života. Děj knihy se odehrává v Paříži, v Nice a v Nantes, ve státě New York, v Moskvě, na karibském ostrově Saint Lucia, v sicilské Taormině a ve vybájeném městě Lara.
Ukázka: Všude jinde než v tomto důvěrném okruhu by taková slova měla nejvážnější následky. Regent ovšem prošel výchovou u mnichů, kteří v podobenstvích říkali vlastně totéž, o čem teď mluvila Surr, a tak ho její promluva nepohoršovala. Surr však nebyla mnich a nemluvila v podobenstvích, a v případě, že by se to, co tu řekla, dostalo na veřejnost, i on by musel konat a přinejmenším zahájit kárné řízení; věděl, že kdyby nijak nezakročil, jeho nečinnost by působila jako lhostejnost, slabost nebo projev korupce a měla by za následek další postup nemoci, která zasáhla tělo říše. Naštěstí možnost, že by se to, co říkala Surr, dostalo mimo Malachitový sál, byla nepatrná.
Paul na chvíli přestal číst. Dlouhé promluvy v neznámé řeči ho mátly, a přesto se nedokázal přinutit, aby je přeskakoval, dokonce měl pocit, že při jejich čtení slyší unavený tón řeči ženy, která je pronášela, věděl, kde dělala pauzy, viděl její nepřítomný pohled upřený do oken. A také si představil Donalda Rosse, jak přechází sem a tam po verandě svého venkovského domu a diktuje nesrozumitelná slova audioanimatronické figuríně. Pak pokračoval ve čtení.
2.
Surr zmlkla a v sále nastalo na dlouhou dobu ticho. Regent se díval na profil Surr, která pořád hleděla do zahrady. Je pravda, že to, co řekla, by se asi neodvážil vyslovit nikdo jiný. Neodvážil by se to vyslovit především kvůli tomu, že v říši v posledních měsících a letech atmosféra úzkosti přecházela v atmosféru nedůvěry a všeobecného podezírání, a Regentovi dalo hodně práce, když chtěl zabránit, aby toto ovzduší vyústilo v násilné činy proti podezřelým. Takový vývoj by vedl k větší katastrofě než válka, už jen proto, že věci te´d došly tak daleko, že podezřelým byl vlastně každý.
Nakladatelství: Druhé město
Knižní databáze: CBDB, Goodreads