Magický krystal

Podtitul: Ruské utopicko-fantastické příběhy
Autoři: Vasilij Levšin, Alexandr Ulybyšev, Vilgelm Kjuchelbeker, Osip Senkovskij, Vladimír Odojevskij, Vladimír Sollogub
Originální názvy: Novejšeje putešestvije, sočinennoe v gorodě Belevě/Son/Evropejskie pisma/Zemlja bezglavcev/Učenoje putěšestvije na Medvežij ostrov/Dva dni v žizni zemnogo šara/Gorod bez imeni/Tarantas
Překlad: Zdenka Bergrová, Eva Dolejšová, Jiří Honzík
Ilustrace: Jiří Běhounek
Původní rok: 1784/1819/1820/1824/1833/1822/1839/1840
Rok vydání: 1982
Žánr: povídky, fantasy
Počet stran: 349
Moje hodnocení: 3/10 Jedná se o sbírku ruských utopicko-fantastických příběhů z 18. a 19. století. Na první pohled mě zaujala obálka i název, a proto jsem si ji tenkrát odnesla z bazarové nabídky, jinak bych se k ní určitě nedostala. Obsahem to je ale velmi slabé, skoro žádná z povídek se mi nelíbila a část jsem ani nedočetla. Byly tam pouze dvě, které byly super, a klidně bych se pustila do dalšího díla autorů.
Celou knihu provázejí na každé straně citáty, které ale nemají nic společného s danou tvorbou. To, co mi tradičně vadilo, byly neoznačené poznámky na konci knihy. Nicméně oceňuji medailonky autorů a ilustrace, které jsou hodně zajímavé, dělané jako obrazy v rámu, dokážou čtenáře zaujmout a opravdu se mi líbí. Vzhledem k tomu, že mě obsah dost zklamal, tak jsem to i odkládala, ale to, co mě neskutečně pobavilo, byl název nakladatelství.
Nejnovější cestopis napsaný v městě Belevu (8/10, Vasilij Levšin), Sen (2/10, Alexandr Ulybyšev), Dopisy z Evropy (0/10, Vilgelm Kjuchelbeker, nedočteno), Země bezhlavých (1/10, Vilgelm Kjuchelbeker), Vědecká výprava na Medvědí ostrov (9/10, Osip Senkovskij, nejlepší ze všech, bylo to velmi zábavné, parodie se dobře četla), Dva dny v životě planety Země (0/10, Vladimír Odojevskij, nezajímavé, ale bylo to krátké, takže jsem to dočetla), Město bez názvu (0/10, Vladimír Odojevskij, nedočteno) a Tarantas (0/10, Vladimír Sollogub, nedočteno).
Obálka: 5/10 Je zajímavá už na první pohled a může částečně za to, že jsem si ji odnesla domů.
Ukázka: Obávám se, že budou nynější dámy vaším překladem uraženy a dokonce ani cenzura toto místo nepustí, až je budeme chtít uveřejnit. Dovolte, abych dal výklad do závorek.“
„Dobře, dobře,“ odpověděl jsem. „Napište to, jak si přejete, jen mě nepřerušujte.“
„Už neřeknu ani slovo.“
„Uvědomte si, že to mluví astronom se svým žákem Šabachubosaarem.“
---------------------------------------------------------------------------------------
„Všechny naše /předpotopní/ ženy jsou hrozné koketky. Je to jediný výsledek té bezmezné svobody, kterou u nás mají. Mnozí naši mudrci tvrdí, že by jinak naše společnost nikdy nedosáhla toho stupně vzdělanosti a osvěty, který teď má. Ale já s jejich míněním rozhodně nesouhlasím. Vzdělanosti se dá dosáhnout, i když člověk zamyká svou ženu v ložnici - dokonce ještě dříve. A co se týče vysoké osvěty, ptám se, co my tak vlastně nazýváme? Zjemnělou zkázu mravů a nic jiného! Zkázu mravů, která se stala systémem a řídí se známými pravidly, pro něž jsme předsednická křesla přenechali ženám. A ony jich za to využívají výhradně ve svůj prospěch, rozšiřují svou vládu a zkracují naše práva den za dnem víc a víc. Jejich vliv na společnost dosáhl v naší době svého vrcholu. Vládnou mravům, besedám, všem záležitostem - a nechtějí, abychom byli nadále jejich manžely, ale jen milenci a nevolníky. Za takového stavu věcí musíme zahynout.“
„Jak vidím, ctěný pane astronome, patříte k táboru absolutní vlády mužů.“
„Patřím k táboru prozíravých lidí a nemám rád revoluce v ložnicích, k jakým teď dochází v mnoha říších.

ŽIJEME V NERADOSTNÉM STOLETÍ, ALE KDYŽ SI PŘEDSTAVÍM LONDÝN, ŽELEZNÉ KOLEJE, PARNÍ LODĚ, ANGLICKÉ ŽURNÁLY NEBO PAŘÍŽSKÁ DIVADLA. MÁ ZASTRČENÁ VESNICE VE MNĚ VYVOLÁVÁ NUDU A ZUŘIVÝ VZTEK. A. S. Puškin

Nakladatelství: Svoboda
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Nikdo ze zbloudilých nepozná svou nerozumnost dříve než po dokonání přestupku.

Připadalo mi nepochopitelné, jak si mohou lidé vzít do hlavy strašnou myšlenku nutit ostatní věřit tomu, čemu věřit sami považují za správné, jako by věřit nebo nevěřit záviselo na vůli člověka.