Podzimov
Autor: Jakub Strouhal
Rok vydání: 2017
Žánr: poezie
Počet stran: 80
Moje hodnocení: 10/10 Kniha obsahuje básně a krátké deníkové zápisky, které nás pouští do nitra autora. I přes závažnost témat jsem se bavila a jistým způsobem to bylo pohlazení po duši, rozhodně se mě to často dokázalo dotknout. Forma mi přijde zajímavá a pro každého to určitě není, ale já se budu ráda vracet. Přepadla mě taky nostalgie po Brnu, které tam má své místo. Ostatně tam jsem na autora před pár lety narazila.
Obálka: 9/10
Ukázka: 20. prosince 2013
Dnes jsem jel autobusem na vánoční besídku. S paní, která hrdě hlásila každému povědomému člověku, že její syn byl na operaci, protože měl nezhoubný nádor na tváři.
Vánoční besídka mého bývalého gymnázia. Známé tváře bez nezhoubných nádorů. Známé tváře už neznámých lidí. Po obědě mě zachraňuje Voňavka. Rozvážíme pizzu. Malým modrým autem se světélkujícími vánočními řetězy uvnitř a se stínidly. „Zvířecí krematorium“ na oknech.
K večeru zapomenu, co mi Meruňka radívá, abych dělal, když se zase začínám dotýkat vymyšlených světů: „Mysli třeba na mě, Koblížku.“ Stojíme přitom na noční terase, prohlížíme si osvětlené Brno a nechce se nám vrátit do příjemně vytopeného bytu. Počítám důvody, proč neskočit ze sedmého patra dolů. Ještě pořád mě jich pár napadá.
Hezký večer
Podzimov
Nakladatelství: Petr Štengl
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Rok vydání: 2017
Žánr: poezie
Počet stran: 80
Moje hodnocení: 10/10 Kniha obsahuje básně a krátké deníkové zápisky, které nás pouští do nitra autora. I přes závažnost témat jsem se bavila a jistým způsobem to bylo pohlazení po duši, rozhodně se mě to často dokázalo dotknout. Forma mi přijde zajímavá a pro každého to určitě není, ale já se budu ráda vracet. Přepadla mě taky nostalgie po Brnu, které tam má své místo. Ostatně tam jsem na autora před pár lety narazila.
Obálka: 9/10
Ukázka: 20. prosince 2013
Dnes jsem jel autobusem na vánoční besídku. S paní, která hrdě hlásila každému povědomému člověku, že její syn byl na operaci, protože měl nezhoubný nádor na tváři.
Vánoční besídka mého bývalého gymnázia. Známé tváře bez nezhoubných nádorů. Známé tváře už neznámých lidí. Po obědě mě zachraňuje Voňavka. Rozvážíme pizzu. Malým modrým autem se světélkujícími vánočními řetězy uvnitř a se stínidly. „Zvířecí krematorium“ na oknech.
K večeru zapomenu, co mi Meruňka radívá, abych dělal, když se zase začínám dotýkat vymyšlených světů: „Mysli třeba na mě, Koblížku.“ Stojíme přitom na noční terase, prohlížíme si osvětlené Brno a nechce se nám vrátit do příjemně vytopeného bytu. Počítám důvody, proč neskočit ze sedmého patra dolů. Ještě pořád mě jich pár napadá.
Hezký večer
Podzimov
Nakladatelství: Petr Štengl
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
„Jaký bylo divadlo?“, ptá se otec. „Znáš ten pocit, kdy se chceš zabít, jdeš do divadla a doufáš, že si odpočineš, ale místo toho ti to vysaje poslední kousky duše, takže si dávno připadáš jako mrtvej?“ Tohle znělo uvnitř. Navenek to ale vypadalo jako „Dobrý.“.