Země a popel
Originální název: Terre Et Cendres
Překlad: Anna a Erik Lukavští
Původní rok: 1999
Rok vydání: 2002
Žánr: novela, historická fikce, válečné
Počet stran: 76
Moje hodnocení: 5/10 Je to malý formát knihy a budete ji mít rychle přečtenou. Přišel mi zajímavý styl psaní, protože vypravěč promlouvá sám k sobě. Přiznám se ale, že mě to celkově zase tolik nezaujalo. Nicméně ke konci jsem více soucítíla s hlavní postavou.
Obálka: 7/10
Anotace: Román Země a popel líčí putování starého muže s vnukem, jenž ohluchl po bombardování rodné vesnice sovětskými vojáky, za synem pracujícím v dole. Ze zvláštní autorské perspektivy v druhé osobě přítomného času se odkrývá nejen bezútěšný příběh hlavních postav, ale i hořká současnost jedné z nejchudších zemí světa. Vyprahlosti krajiny odpovídá úsporný, ale o to působivější jazyk plný silných obrazů.
Ukázka: Ráno odešli s mladými, kteří se skryli, aby utekli před rudou hvězdou... Další den tu byli Rusové, obklíčili vesnici. Byl jsem ve mlýně. Náhle zazněl výbuch. Vyšel jsem ven. Viděl jsem jenom plameny a prach. Rozběhl jsem se k domu. Proč mě nezabila střepina, než jsem doběhl domů! Jaký hřích jsem spáchal, že jsem odsouzený k životu, být svědkem...“
Svírá se ti hrdlo. Do očí se ti derou slzy. Ne, to nejsou slzy, to je tvůj žal, který taje a vytéká. Nech ho téci.
Mlčení Mírzy Kádira se mezi čtyřmi stěnami podobá mlčení obrazu. Jako kdyby byl součástí scény namalované za ním.
Pokračuješ:
„Běžel jsem k domu v mračnu plamenů a kouře. Po cestě jsem uviděl Jásínovu matku. Běžela úplně nahá. Nekřičela, smála se. Člověk by řekl blázen, pobíhající sem tam. Byla v hammámu,* když bomba spadla... Hammám vybuchl... Ženy umíraly, pohřbené zaživa... Ale má snacha...
* lázeň
Nakladatelství: Mladá fronta
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Země a popel, 2004, Afghánistán/Francie