Doktor v domě

Autor: Richard Gordon
Originální název: Doctor in the House
Překlad: František Gel
Původní rok: 1952
Rok vydání: 1993
Série: Doktor (1. díl)
Žánr: humor, lékařství, román
Počet stran: 151
Moje hodnocení: 8/10 Humor Richarda Gordona mi opravdu hodně sedl, tento první díl série z prostředí zdravotnictví mě bavil a pak jsem se ráda pustila do dalších včetně seriálové adaptace. Sám autor byl lékařem, takže své knihy poskládal i ze svých reálných zážitků, které jistě sem tam něčím okořenil.
Obálka: 2/10
Anotace: Richard Gordon (nar. 1921) navazuje na tradici typického anglického humoru, kultivovaného a pěstovaného s láskou a péčí po několik generací stejně jako anglický trávník. Jeho série příběhů o doktorských slastech i strastech jistě pobaví a rozesměje milovníky rozverných historek ze života mediků, lékařů a jejich pacientů. Doktor v domě je prvním ze sedmi připravovaných svazků, a proto není divu, že se jeho děj odehrává na londýnské lékařské fakultě. Tam se mladí medici připravují ke svému náročnému povolání, zatímco průpravu do života praktického získávají v nedalekém hostinci.
Ukázka: Ukázalo se, že kterýsi podnikavec kupoval medicínu od pacientů po dvou pencích za láhev...
Každý z nás pracoval dva dny v týdnu na úrazovém oddělení. Tam jsem získal pocit, že se konečně začínám trochu obeznamovat s medicínou: přicházel jsem na to, jak přiložit obvaz, aniž ho upustím na zem, jak sešít ránu, vyjmout cizí těleso z oka a aplikovat kašovitý obklad. Jednou týdně měli vždycky dva z nás noční službu. Spali jsme - pokud jsme mohli spát - na dvou kavalcích v kumbálku hned vedle vchodu na oddělení. Naší povinností bylo ošetřovat drobná zranění, s nimiž se sem lidé courali po celou noc. Tyto služby málem zničily Benskina. Při toulkách po spící nemocnici se Tony seznámil s jednou z nočních sester a zamiloval se do ní - s katastrofálními důsledky: prosedal s ní celé noci a ve dne byl učiněná mátoha se zarudlýma očima.
Noční atmosféra na oddělení působí skutečně jako mírné afrodisiakum. Sestra sedí o samotě za stolem na konci dlouhatánské místnosti, jejíž stěny se ztrácejí v šeru a mizí v temnotě. Jediným světelným zdrojem je stolní lampa s červeným stínidlem. V její něžné hřejivé záři je sestřina tvář žádoucí a vábná jako zralá broskev. Za stolem není moc místa, a tak student a sestra sedí blízko sebe. Protože nechtějí rušit pacienty, musí mluvit šeptem, a šepot mění každé slovo v něžnůstku. Sestra a student jsou jediné bdící bytosti v zakletém, spícím světě. Tíhnou k sobě, tetelivý pocit izolovanosti je sbližuje.
Sestra vyrobí studentovi mléčný koktajl - v čajové kuchyňce je na noc vždycky zásoba mléka pro pacienty - a nikdo by neřekl, co se za takových okolností může seběhnout nad dvěma šálky sladkého, nealkoholického pití. Kolena se dotýkají pod stolem; co chvíli o sebe zavadí ruce - náhodou předem uváženou; prsty se proplétají a jejich potem vlhnou obě zúčastněné dlaně, dokud nenadejde chvíle, kdy má přijít inspekční sestra. Student zaplavuje děvče něžnými slovy laskání, jako se lije sirup na pudink, ačkoliv i tato osvědčená obléhatelská technika často přichází vniveč, když se do sladkého, šeptavého cukrování vmísí drsný hlas ze sousední postele: „Potřeboval bych mísu, sestro.“
Benskinův románek by byl skončil neškodně, nebýt toho, že se v poslední noc naší stáže takříkajíc pominul s rozumem. Měli jsme službu spolu, a protože jsme chtěli konec úrazové praxe oslavit, uprosili jsme službu konající sestru, aby nás zastupovala, a oba jsme došli ke Králi Jiřímu.

Nakladatelství: Ivo Železný
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Adaptace knihy nebo inspirace knihou

Seriál: Doctor in the House, 1969-1970, Velká Británie