Náboženství, hodnoty a vrcholné zážitky
Autor: Abraham H. Maslow
Originální název: Religions, Values, and Peak-Experiences
Překlad: Irena Žampachová
Původní rok: 1964
Rok vydání: 2017
Žánr: psychologie, odborná literatura, náboženství, spiritualita, filosofie
Počet stran: 142
Moje hodnocení: 10/10 Tato kniha byla pro mě pohlazením po duši a bez váhání ji zařazuji mezi své oblíbené. Styl psaní Maslowa mi velmi sedl, četlo se to dobře a téměř každá část u mě měla další dozvuky po odložení. Jeho myšlenky, postřehy, úvahy po vlastních kvalitativních výzkumech a osobních zkušenostech jsou inspirující a více než k zamyšlení i v součané době, byť od vydání originálního titulu uběhlo pár desítek let.
Často zmiňovaná privilegovanost náboženských institucí v mnoha směrech se mnou souzní, Maslow to dokáže opravdu trefně pojmenovávat a líbí se mi, jak to ve svých textech boří a ukazuje lidem mimo, že vrcholných zážitků dosahují a mohou dosahovat i v každodenních činnostech. Přitom to není napsáno černobíle a vyzývá k dalšímu zkoumání těchto fenoménů, které si i podle mě pozornost určitě zaslouží. Neméně zajímavé je jeho dávání do souvislosti se vzděláním, které zoufale postrádá životní hodnoty (zvláště ty, které jsou pro něj důležité), a v početných přílohách se otevírá souvislost i s dalšími oblastmi, jako je třeba gender, sexualita apod.
Sice je to útlá publikace, ale nabízí toho mnoho. Lze to doporučit nejen odborné veřejnosti, která se zajímá o vrchol pyramidy Maslowa (tj. sebeaktualizace), ale je potřeba alespoň základní orientace v jeho práci.
Obálka: 2/10
Anotace: Klasické pojednání o transcendentních stavech bytí a jejich esenciální hodnotě pro lidský život
Ve vzrušující a inspirativní eseji zkoumá nejvýznamnější představitel a mluvčí humanistické psychologie Abraham H. Maslow extatické „vrcholné zážitky“ proroků, mystiků a vizionářů, tvořící jádro tradičních náboženství, která v nich nacházejí zdroj a oprávnění pro svoji věrouku, a vysvětluje, že takové zážitky fakticky může - a také proč by měl - prožívat každý člověk.
A. H. Maslow objasňuje, že schopnost prožívat vrcholné zážitky mají všichni lidé a že tuto někdy popíranou schopnost mohou využívat ke svému prospěchu, mohou opakovaně prožívat to, co je cílem i příslibem náboženství - útěchu i ohromení, okamžiky inspirace a tvořivosti, pocity vděku, úcty, respektu i dionýskou radost. Vrcholné zážitky nejen umožňují lidem orientovat se a činit zodpovědná životní rozhodnutí, ale z hlediska bytí mnohdy samy o sobě mají zásadní hodnotu - mohou být jak prostředkem k dosažení cíle, tak i cílem samým. V moderní společnosti, v níž skomírá náboženský život a selhává sekulární výuka hodnot a spirituality, mohou takové „záblesky nebe“ lidem pomoci nalézt odpovědi na fundamentální otázky a koneckonců dát jejich životům smysl.
Originální název: Religions, Values, and Peak-Experiences
Překlad: Irena Žampachová
Původní rok: 1964
Rok vydání: 2017
Žánr: psychologie, odborná literatura, náboženství, spiritualita, filosofie
Počet stran: 142
Moje hodnocení: 10/10 Tato kniha byla pro mě pohlazením po duši a bez váhání ji zařazuji mezi své oblíbené. Styl psaní Maslowa mi velmi sedl, četlo se to dobře a téměř každá část u mě měla další dozvuky po odložení. Jeho myšlenky, postřehy, úvahy po vlastních kvalitativních výzkumech a osobních zkušenostech jsou inspirující a více než k zamyšlení i v součané době, byť od vydání originálního titulu uběhlo pár desítek let.
Často zmiňovaná privilegovanost náboženských institucí v mnoha směrech se mnou souzní, Maslow to dokáže opravdu trefně pojmenovávat a líbí se mi, jak to ve svých textech boří a ukazuje lidem mimo, že vrcholných zážitků dosahují a mohou dosahovat i v každodenních činnostech. Přitom to není napsáno černobíle a vyzývá k dalšímu zkoumání těchto fenoménů, které si i podle mě pozornost určitě zaslouží. Neméně zajímavé je jeho dávání do souvislosti se vzděláním, které zoufale postrádá životní hodnoty (zvláště ty, které jsou pro něj důležité), a v početných přílohách se otevírá souvislost i s dalšími oblastmi, jako je třeba gender, sexualita apod.
Sice je to útlá publikace, ale nabízí toho mnoho. Lze to doporučit nejen odborné veřejnosti, která se zajímá o vrchol pyramidy Maslowa (tj. sebeaktualizace), ale je potřeba alespoň základní orientace v jeho práci.
Obálka: 2/10
Anotace: Klasické pojednání o transcendentních stavech bytí a jejich esenciální hodnotě pro lidský život
Ve vzrušující a inspirativní eseji zkoumá nejvýznamnější představitel a mluvčí humanistické psychologie Abraham H. Maslow extatické „vrcholné zážitky“ proroků, mystiků a vizionářů, tvořící jádro tradičních náboženství, která v nich nacházejí zdroj a oprávnění pro svoji věrouku, a vysvětluje, že takové zážitky fakticky může - a také proč by měl - prožívat každý člověk.
A. H. Maslow objasňuje, že schopnost prožívat vrcholné zážitky mají všichni lidé a že tuto někdy popíranou schopnost mohou využívat ke svému prospěchu, mohou opakovaně prožívat to, co je cílem i příslibem náboženství - útěchu i ohromení, okamžiky inspirace a tvořivosti, pocity vděku, úcty, respektu i dionýskou radost. Vrcholné zážitky nejen umožňují lidem orientovat se a činit zodpovědná životní rozhodnutí, ale z hlediska bytí mnohdy samy o sobě mají zásadní hodnotu - mohou být jak prostředkem k dosažení cíle, tak i cílem samým. V moderní společnosti, v níž skomírá náboženský život a selhává sekulární výuka hodnot a spirituality, mohou takové „záblesky nebe“ lidem pomoci nalézt odpovědi na fundamentální otázky a koneckonců dát jejich životům smysl.
Ukázka: 2
Dichotomizovaná věda a dichotomizované náboženství
Tvrdím, že nové pokroky v psyhcologii nás nutí zásadně změnit naše pojetí vědy. Je to změna natolik podstatná, že v momentě, kdy bude pole působnosti vědy rozšířeno a předefinováno, umožní nám patrně přijmout základní náboženské otázky jako řádnou součást vědy.
Může za to příliš úzké vymezení jak vědy, tak náboženství, které byly tak výhradně dichotomizovány a oddělovány, že jsme je chápali jako dva navzájem se vylučující světy. Stručně řečeno, toto rozdělení dovolilo vědě 19. století stát se vědou příliš mechanistickou, příliš pozitivistickou, příliš redukcionistickou, příliš zoufale usilující o nezaujatost. Věda se mylně domnívala, že k cílům, k absolutním nebo duchovním hodnotám nemá co říci. Je to, jako byste řekli, že tyto cíle jsou zcela mimo přirozené lidské poznání, takže nemohou být nikdy poznány potvrditelným a prokazatelným způsobem, jenž by inteligentní lidi uspokojil tak, jako je uspokojují fakta.
Takový přístup odsuzuje vědu k pouhopouhé amorální a neetické technologii (jak nás učili nacističtí lékaři). Taková věda může být nanejvýš sbírkou pomůcek, metod a technik, nic víc než nástroj, který může být použit kýmkoli, ať už dobrým či zlým, za jakýmkoli účelem, dobrým či zlým.
Nakladatelství: holar
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Z pohledu někoho, kdo vrcholné zážitky zažívá, má každý člověk své osobní náboženství, které si buduje na základě svých osobních zjevení odhalujících mu jeho vlastní mýty a symboly, rituály a obřady, které pro něj osobně mohou mít zcela zásadní význam, ač jsou jinak zcela idiosynkratické, tj. nedávají smysl nikomu jinému.
Pokud se zážitky svatosti, posvátna, božství, posvátné bázně, stvořenosti, odevzdanosti, mystéria, zbožnosti, díkuvzdání, vděčnosti či pokory vůbec dostaví, jsou většinou vymezeny jediným dnem v týdnu, dějí se pouze pod jednou střechou jedné konkrétní stavby výlučně za určitých spouštěcích podmínek a většinou silně závisí na přítomnosti určitých tradičních, mocných, ale vnitřně irelevantních stimulů, například varhanní hudby, kadidla, určitých žalmů, insignií, a na jiných arbitrárních spouštěcích mechanismech.
Co se mi nejdříve jevilo jako paradox, je teď snad jasné a nijak překvapivé. Všiml jsem si něčeho, co mě nikdy předtím nenapadlo, totiž že ortodoxní náboženství může snadno znamenat desakralizaci značné části života. Může vést k dichotomizování života na transcendentní a sekulární, světskou část a tím k jejich časovému, prostorovému, pojmovému a zkušenostnímu škatulkování a separaci. To je v jasném rozporu s realitou vrcholných zážitků. Dokonce to odporuje i tradiční náboženské verzi mystického zážitku, nemluvě o satori, nirváně a jiných východních podobách vrcholných a mystických zážitků. Všechny se shodují v tom, že posvátné a světské, náboženské a sekulární od sebe není odděleno.
Někdy jsem tak ohromen vším, co potřebujeme znát, v porovnání s tím, co již známe, že by podle mě bylo nejlepší definovat psychologa nikoli jako někoho, kdo zná odpovědi, ale kdo spíše zápolí s otázkami.
Možná je to proto, že si tak nevinně neuvědomuje vlastní omezenost, chatrnost svého poznání, malost své dětské ohrádky nebo omezenost svého kousku vesmíru, a také proto, že své limitované možnosti považuje za tak samozřejmé, že mi připomíná kluka, který nejistě postává na rohu ulice s rancem v podpaží. Starostlivý kolemjdoucí se ho zeptá, kam jde, načež chlapec odpoví, že utekl z domu. A proč tedy čeká tady na rohu? Protože má zakázáno přecházet ulici!
Prakticky vše, co například R. Otto definuje jako charakteristické rysy náboženského prožitku - svatost; posvátno; pocit stvořenosti; pokora; vděčnost a obětování; díkuvzdání; posvátná bázeň před mysteriem tremendem; pocit dokonalosti; nepopsatelnost; pocit malosti tváří v tvář mystériu; stavy exaltace a okouzlení; vědomí limitů a dokonce bezmoci; nutkání odevzdat se a pokleknout; pocit věčnosti a splynutí s celým vesmírem; dokonce prožitek nebe a pekla - všechny tyto zážitky mohou být jak kněžími, tak ateisty akceptovány jako skutečné. Tím pádem také všichni mohou přijmout v podstatě empirického ducha i empirické metody a pokorně přiznat, že poznání nikdy nebude úplné, že musí růst, že je součástí času a prostoru, historie a kultury a že ač je úměrné lidským schopnostem a limitům, může se stále víc a víc přibližovat „Pravdě“ nezávislé na člověku.
Vzdělávání musíme chápat jako alespoň částečnou snahu vytvořit dobrou lidskou bytost, rozvíjet dobrý život a dobrou společnost. Zřeknutí se této snahy je jako zřeknutí se opravdovosti a nezbytnosti morálky a etiky. Navíc „vzdělávání, které nechá nedotčenou celou oblast transcendentálního myšlení, nemá nic důležitého, co by řeklo o smyslu lidského života“ (Manas, 17. červenec 1963).
Jakákoli filosofie nebo náboženský systém, které nemají místo pro změnu a relativismus, jsou neudržitelné (protože popírají veškerá fakta). Ovšem lidské touhy po míru, stabilitě, jednotě a po jistém druhu jistoty existují a dál hledají naplnění, i když náboženský establishment v tomto ohledu selhává.