Ztracené dny
Originální název: The Lost Days
Překlad: Veronika Volhejnová
Ilustrace: Rob Reger, Buzz Parker
Původní rok: 2002
Rok vydání: 2009
Série: Emily Strange (1. díl)
Žánr: pro mládež, fantasy, mysteriózní
Počet stran: 191
Moje hodnocení: 6/10 K této knižní sérii jsem se tenkrát dostala díky grafice Emily Strange, která se mi hodně líbila. Nicméně musím říct, že první díl byl poměrně zklamání, co se týče děje i stylu psaní. Ilustrace a obecně grafika naopak, to mě potěšilo. Je to jedna z knih, kdy jsem měla přehnaná očekávání a pak to akorát šlo dolů.
Obálka: 7/10
Anotace: Kdo je Emily?
Ukázka: VIDĚLI jste to poslední? Proto mám s Havranou namířeno na radnici za Schneiderem hned, jak otevřou.
Den 25
Vypadá to dobře!!!!
Je to překvapující, co pro vás lidi udělají, když si myslí, že jste chytřejší než oni. A když si připadají provinile kvůli něčemu ošklivému, co se vám stalo. A taky když si myslí, že by kvůli vám mohli mít průšvih u mrtvé paní. Zkrátka, ani jsem neřekla Schneiderovi o svých nových informacích - a stejně byl jako máslo. Fakt MÁSLO. Během dvaceti minut už tvrdil tomu úředníkovi na odtahovém parkovišti, že ta dodávka patří Havraně a že to jenom VYPADÁ, že ta značka není vůbec registrovaná, protože Černá Skála si nepředplácí Celostátní rejstřík velmi neobvyklých vozidel, který si pochopitelně určitě vymyslel, a že dvacet dolarů bude rozhodně stačit na pokutu, na odtažení i na měsíc na parkovišti... No, mně to připadalo, jako by nějaký Jedi používal Sílu, ale možná, že ten úředník mu byl nějak zavázaný. Ale to je fuk. Dodávka je naše! A Schneider to má u mě dobrý! No a představte si, že to nebylo zdaleka to nejlepší. To nejlepší bylo, že jsme pak všichni šli k dodávce, úředník přecvaknul řetězy a podal Havraně klíč, ona otevřela dveře u řidiče a vlezla dovnitř, jako by přesně věděla, co dělá, a pak sáhla za výstřih a vytáhla řidičák a techničák od dodávky, který je psaný na její jméno.
Nakladatelství: CooBoo
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Je to překvapující, co pro vás lidi udělají, když si myslí, že jste chytřejší než oni. A když si připadají provinile kvůli něčemu ošklivému, co se vám stalo. A taky když si myslí, že by kvůli vám mohli mít průšvih u mrtvé paní. Zkrátka, ani jsem neřekla Schneiderovi o svých nových informacích - a stejně byl jako máslo. Fakt MÁSLO. Během dvaceti minut už tvrdil tomu úředníkovi na odtahovém parkovišti, že ta dodávka patří Havraně a že to jenom VYPADÁ, že ta značka není vůbec registrovaná, protože Černá Skála si nepředplácí Celostátní rejstřík velmi neobvyklých vozidel, který si pochopitelně určitě vymyslel, a že dvacet dolarů bude rozhodně stačit na pokutu, na odtažení i na měsíc na parkovišti... No, mně to připadalo, jako by nějaký Jedi používal Sílu, ale možná, že ten úředník mu byl nějak zavázaný. Ale to je fuk. Dodávka je naše! A Schneider to má u mě dobrý! No a představte si, že to nebylo zdaleka to nejlepší. To nejlepší bylo, že jsme pak všichni šli k dodávce, úředník přecvaknul řetězy a podal Havraně klíč, ona otevřela dveře u řidiče a vlezla dovnitř, jako by přesně věděla, co dělá, a pak sáhla za výstřih a vytáhla řidičák a techničák od dodávky, který je psaný na její jméno.
Nakladatelství: CooBoo
Knižní databáze: CBDB, Goodreads