Kniha ztracených věcí
Autor: John Connolly
Originální název: The Book of Lost Things
Překlad: Jaroslava Kočová
Původní rok: 2006
Rok vydání: 2008
Série: Kniha ztracených věcí (1. díl)
Žánr: fantasy, pro mládež, horor
Počet stran: 303
Moje hodnocení: 7/10
Obálka: 8/10
Anotace: Nahoře v podkroví, v pokojíku pod střechou, oplakává dvanáctiletý David svou matku. Je opuštěný a zlobí se na celý svět a společnost mu dělají jen knížky. Jenže ty knížky k němu začnou šeptem mluvit ze tmy a David unikce do světa představ. Přitom zjistí, že skutečnost a fantazie se začaly jaksi prolínat. Zatímco se jeho rodina rozpadá, je chtě nechtě přenesen do zvláštní říše, představující podivný odraz jeho vlastního světa, až na to, že ji obývají hrdinové a nestvůry a vládne tam stárnoucí král, který ukrývá své tajemství v záhadné knize... v Knize ztracených věcí.
Ukázka: David došel ke starému vykotlanému stromu a podíval se na Dřevorubce. „Můžu se sem ještě někdy vrátit?“ zeptal se a Dřevorubcova odpověď byla dost zvláštní.
„Většina lidí se sem vrátí,“ řekl, „tedy nakonec.“
Zamával mu na rozloučenou a David se zhluboka nadechl a vstoupil do díry ve stromu.
Nejdřív cítil jen zatuchlinu, hlínu a suché zetlelé listí. Dotkl se vnitřní stěny kmene a ucítil, jak je jeho kůra i zespodu hrubá. Jakkoli byl strom mohutný, od protější stěny nemohlo Davida dělit než pár kroků. Pořád ho ještě trochu bolela ruka tam, kde se do ní zaryly nehty Hákáče. Cítil se stísněně. Vypadalo to, že strom nemá východ, ale Dřevorubec by mu přece nelhal. Rozhodl se vrátit se zase zpátky na mýtinu, jenže když se otočil, díra už tam nebyla. Strom se zacelil a David v něm zůstal uvězněný. Začal volat o pomoc a bušit pěstmi do dřeva, jenže jeho hlas se uvnitř jen dutě rozléhal a vracel se zpátky s ozvěnou, která jako by se mu posmívala.
Náhle se však objevilo světlo. Strom se sice opravdu zatáhl, přesto shora přicházela slabá záře. David vzhlédl a uviděl, jak tam něco blikotá jako hvězda. Zatímco se díval, světelný bod rostl a rostl a klesal k místu, kde stál David. Možná to ale bylo naopak, a on stoupal, aby se s tou hvězdou setkal, jenže smysly ho mátly. Slyšel neobvyklé zvuky - cinkání kovu o kov, pískání gumových kol - a do nosu ho udeřil zvláštní pach chemikálií. Viděl různé věci - světlo, suky a pukliny v kůře stromu -, ale postupně si uvědomil, že má zavřené oči. Jestli to bylo doopravdy tak, kolik by toho asi uviděl, kdyby je otevřel?
David otevřel oči.
Ležel na železné posteli v neznámé místnosti. Dvě velká okna skýtala výhled na trávník, po kterém se v doprovodu sester procházely malé děti, popřípadě seděly na kolečkových křeslech tlačených zřízenci. Na nočním stolku s květinami, v pravém předloktí zapíchnutou jehlu, od které vedla gumová hadička do sklenici zavěšené na ocelovém stojanu.
Nakladatelství: BB art
Knižní databáze: CBDB, Goodreads