Merde! Rok v Paříži
Autor: Stephen Clarke
Originální název: A Year in the Merde
Překlad: Richard Podaný
Ilustrace: Jakub Požár
Původní rok: 2004
Rok vydání: 2007
Série: Paul West (1. díl)
Žánr: humorný román, autobiografie
Počet stran: 265
Moje hodnocení: 10/10 Bavila jsem se od začátku do konce. Smála jsem se i nahlas, a to je už co říci. Humor autora je mi velmi blízký. Kdysi se mi podařilo jít na Listování 5. dílu této série, kde byl přítomen i sám autor, což byl pro mě o to větší zážitek. Jestli chcete/potřebujete něco, co vás spolehlivě vytrhne z reality a máte rádi anglický humor, tak vřele doporučuju.
Obálka: 4/10
Ukázka: Nevšímal bych si toho. Prvním vážně nezvyklým zvukem, který jsem zaslechl, bylo zajíknutí. Jako kdyby někdo právě dostal v úděsně drahé restauraci účtenku. Anebo jako by se někdo zrovna dostával do kritické fáze popracovního kancelářského povyraženíčka. Ó-la-la.
Upřel jsem zraky na přepážku, jako kdyby mi to snad mohlo pomoct vidět líp. Ano, slyším velice slabé, ale pravidelné povrzávání. Jako kdyby se někdo houpal na židli. Nebo spíš jako kdyby stůl dostával co proto.
A zase to zajíknutí. Nato ženský hlas, který se na Jeanu-Mariem dožadoval, ať toho zatím nenechává. Kdo je ta záhadná milka? Doufám, že ne Christine. A rozhodně ne Marc, který by si zkoušel falzet. Další dávka přerývaného dechu, jedno dvě zachroptění, pak vrzavý zvuk ustal. Všechno by to bylo náramně rajcovní, jen kdybych nebojoval s představou polonahého Jeana-Marieho. Vůbec se mi tam nechtělo jít.
Hlasy teď byly líp slyšet. Čas na zapínání zipů a knoflíků. Evidentně si mysleli, že jsou na celém patře sami, protože jeden z nich otevřel dveře a ženský hlas byl najednou jasně poznat. Panenko skákavá, je to Stéphanie. Trochu jiná dodávka masa, než jakou má v popisu práce.
Nerozuměl jsem všemu, co říkala, ale doneslo se ke mně něco o „vache folle“, šílené krávě. A taky „importer du boeuf anglais“, dovážet anglické hovězí, což bylo tehdy ještě stále nezákonné. Jean-Marie podle všeho bagatelizoval to, co řekla, poznámkou, že na to nikdo nepřijde. Pak ji utišil a já jsem uslyšel, jak se s cvaknutím zavřely prosklené dveře. Ale oni začali mluvit ještě víc nahlas, takže jsem pořád slyšel. Jean-Marie zabručel cosi o rozpočtu, načež Stéphanie řekla: „Merde, co naše pověst na veřejnosti?“ Dokonce i při svých žalostných znalostech francouzštiny jsem poznal, že od postkoitálního švitoření dávno přešli k plně rozvinuté hádce mezi šéfkou nákupního oddělení a jejím šéfem o tom, že firma nezákonně nakupuje levné anglické hovězí.
Nakladatelství: Albatros
Knižní databáze: CBDB, Goodreads