Slepá mapa

Autorka: Alena Mornštajnová
Původní rok: 2013
Rok vydání: 2019
Žánr: román, historie
Počet stran: 394
Moje hodnocení: 9/10 Autorka má dar vykreslit každou postavu tak, že si k ní rychle vytvoříte vztah, ať už je jakýkoli. I když se tu setkáváme s historickou fikcí, tak události 20. století, které provází tři generace jedné rodiny, jsou skutečné a mrazí. Je to vše pořád příliš blízko.
Chvíli máte pocit, že se začítáte do běžných dnů člověka (a přesto se i od zdánlivě obyčejných věcí nemůžete odtrhnout), sem tam se dokonce setkáte i s radostí a pak přijde nějaká rána, která vás zasáhne. Ale život jde stále dál, nezastavuje se a provází vás našimi dějinami, na které nemůžeme být pyšní. Každá z hlavních postav čelí trochu něčemu jinému a spojovacím prvkem je zlo, které se může probudit v každém z nás, když to umožní podmínky a dostatečné množství lidí.
Osudy nejen hlavních postav byly vesměs tragické, ale četlo se mi to dobře a rychle navzdory obsahu. Styl psaní autorky je neskutečně čtivý. Už začátkem mě to vtáhlo a chtěla jsem vědět, jak to s postavami bude dál. Je to jedna z knih, která se odkládá špatně a v mysli zůstává dlouho po dočtení.
Od plného hodnocení mě paradoxně dostal podle mě až příliš optimistický konec (a nemyslím to tak, že by byl vyloženě optimistický sám o sobě, celkové vyznění románu bylo všechno jen ne pozitivní). Na druhou stranu i naděje je potřeba a mnohdy je nejhorší to, že sami musíme žít s tím, co jsme dopustili.
Obálka: 7/10
Anotace: Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půstoletí změní dramatický zásah osudu - tentokrát v podobě důstojníka StB - i život vypravěčky příběhu Anežky.
Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh. V něm sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, do jejichž osudů zasáhly dramatické události dvacátého století.
Ukázka: U Hermannů se Alžběta o roztržce v dílně paní Vondrákové nezmínila. Pokaždé, když překročila práh lékárny, měla pocit, že vstoupila do jiného světa, světa, v němž vládnou jen vůně bylinek a mastí, světa, do něhož žádné spory, hádky ani potíže nepatří. Nedokázala si představit, že by klid bytu nad lékárnou narušila vyprávěním o sporu, jehož podstatu ani nechtěla pochopit.
Viděla, jak se život a lidé v městečku najednou mění, a věděla, že proměny vnějšího světa musí zasáhnout i ji, ale přesto doufala, že v útulném obývacím pokoji, který se pro ni stával druhým domovem, se nikdy nic nezmění.
Teprve večer cestou domů se svěřila Hansovi: „Proč najednou záleží na tom, jestli je paní Liebnerová Židovka, nebo ne? Znám ji už léta a vím, že je to hodná paní. Vzpomínáš si, jak jsme u nich byli telefonovat, když jsme potřebovali odvézt tatínka do nemocnice? Taky ji ani nenapadlo zkoumat, jestli náhodou nejsi Němec.“
„Víš přece, že všichni Němci nejsou stejní. Mně se taky nelíbí, když ti mladí henleinovci v krátkých kalhotách pochodují ulicemi a hajlují. Ale od toho jsou tady četníci, aby zavedli pořádek. U nás v lékárně obsloužíme všechny. Paní Vondráková je živnostnice a musí vědět, že zákazníkům je někdy potřeba ustoupit, i když nemají pravdu. Měla se zachovat taktněji.“
„Jak to myslíš? Měla přestat šít pro židovské rodiny a dát přednost německým?“
„Kdyby byla diplomatičtější, mohla šít všem. Ale ani ty, i když jsi Češka, nemůžeš popřít, že tohle území je německé.“

Nakladatelství: Host
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

A tak - po týdnech tajných příprav a mnoha proplakaných nocích, ve stejnou dobu, kdy se následník Ferdinand d'Este rozhodl k cestě na Balkán - Antonín a Anna sbalili to nejnutnější a vydali se na svou pouť na sever, do města mezi kopci, kde kupodivu ani jedna ulice nevede z vršku ani do vršku, ale jinak tam žijí lidé úplně stejně jako jinde a ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.