Kočka, která žila na vysoké noze
Originální název: Cat who lived high
Překlad: Helena Smolaková
Původní rok: 1990
Rok vydání: 2005
Série: Kočičí krimi (11.díl)
Žánr: detektivní román, mysteriózní
Počet stran: 223
Moje hodnocení: 10/10*
Obálka: 2/10
Anotace: Nájemní dům Casablanca má za sebou minulost víc než pestrou, konec však má být tristní. Hrozí demolice, a to nemůže Jim Qwilleran dopustit. Rozhodne se vrátit objektu bývalý lesk a slávu. Nastěhuje se tam i se svou siamskou rodinkou, avšak záhy zjistí, že tamní zdi nejsou prosyceny jen historií, ale i tajemstvím. A pohybuje se tam neznámý nepřítel, co ho tahá za nos a jeho kočky za chlupy! Je tam vůbec bezpečno? Prvotřídní detektiv amatér je v koncích... Ještě že se může spolehnout na odborníka kocoura, který má nejen vlohy, ale i bohaté zkušenosti.
Ukázka: A skutečně, Casablanca byla bílá, i když by byla potřebovala pořádně omýt, a měla proporce ledničky s tmavou čárou ve výšce devátého patra, jako by tam začínal mrazák. Modifikovaný maurský styl, jak to nazval VZC. Byla to pravda, bylo tu několik oblouků a markýz a dvě velké dekorativní lucerny, napodobující španělský původ, ale celek vypadal jako velká lednice. V roce 1901, kdy se ledničky vyráběly ze světlého dubového dřeva, to tak možná nevypadalo, ale teď...
Qwilleran opsal autem oblouk a zaparkoval na krajnici, kde bylo povoleno dvacetiminutové stání. Vyndal z auta přenosku a litinový pekáč, pečlivě zamkl všechny čtvery dveře a zamířil k sešlému vchodu. Sklo u obou luceren bylo rozbité, takže bylo vidět holé žárovky a místo skel byly otvory ve dveřích zatlučené dřevěnými latěmi, které se nikdo nenamáhal natřít. Opatrně vyšel po ochozených mramorových schodech, postavil přenosku na zem, otevřel těžké černé dveře, přidržel si je nohou a vtlačil se přenoskou napřed do ztemnělé chodby.
„Mohu vám nějak pomoci?“ ozval se hlas ze tmy. Nějaký člověk ve sportovním úboru se chystal jít si zaběhat.
„Jak se zvoní na správcovou?“ zeptal se ho Qwilleran.
„Hned tady.“ Mladík s nazrzlým knírkem, téměř stejně impozantním jako Qwilleranův, stiskl tlačítko na štítku s čísly bytů. „Stěhujete se sem?“
„Ano. Kam chodíte běhat?“
„Na pozemek za domem. Dvě kolečka jsou jedna míle - a není tam tolik oxidu uhličitého.“
„Je to bez rizika?“
Mladík zvedl malou trubičku a namířil ji proti Qwilleranovi.
„Cvak!“ řekl a zatvářil se spokojeně. „Ahoj, máte krásné kočičky!“ dodal a nahlédl do přenosky. Když se pak z mluvítka ozval skřípavý hlas, zavolal do něj mladý sportovec: „Nový nájemník, paní Tuttleová.“ Ozval se bzučák a mladík přiskočil, aby otevřel dveře. „Má kancelář na konci chodby proti druhému výtahu.“
„Děkuji vám. A příjemné běhání!“ popřál mu Qwilleran. Vnitřní dveře za ním zapadly a on se ocitl v prázdné hale.
Nakladatelství: Moba
Knižní databáze: CBDB, Goodreads