Kočka, která mluvila s duchy
Autorka: Lilian Jackson Braun
Originální název: Cat who talked to ghosts
Překlad: Helena Smolaková
Původní rok: 1990
Rok vydání: 2005
Série: Kočičí krimi (10. díl)
Žánr: detektivní román, mysteriózní
Počet stran: 223
Moje hodnocení: 10/10*
Obálka: 4/10
Anotace: Ve starém venkovském domě plném starožitností se začnou ozývat prapodivné zvuky - vzdechy, steny, křik a šramot. Znepokojená majitelka Iris Cobbová volá na pomoc Jima Qwillerana. Starý skeptik si myslí své, když však přijede na pomoc, je pozdě. Ale kdo to má na svědomí? Nebo co? Qwilleran nasadí do akce své dvě siamské kočky - ještě že aspoň ty stojí všemi čtyřmi tlapkami pevně na zemi. Duchové, které Qwilleran nechtěně vyvolá, jsou neobyčejně vytrvalí a jen génius Kokova formátu se jim může dostat na kobylku a vyčenichat klíč k vraždě. Kočky jsou totiž stopaři z nejlepších...
Ukázka: Mělo mu být jasné, že se někde schovalo a číhá.
Nachystal mu večerní jídlo - tři polévkové lžíce nechutné šedé kaše, kterou rozprostřel na dno misky - když byl nečekaně napaden zezadu. Velká tlapa mu skočil na záda.
„Dolů!“ zařval Qwilleran a třísl rameny ve snaze setřást útočníka, ale Bootsie zůstal viset drápky na pleteném svetru a řval, co mu jeho miniaturní plíce dovolily.
„Auauau!“ Pokaždé, když Qwilleran zařval bolestí, drápky se mu zaryly hlouběji do masa a vřeštění Velké tlapy zesílilo.
„Zmlkni, ty blbečku!“
Qwilleran si sáhl na záda, nejdřív přes rameno, pak kolem pasu. Poprvé dosáhl na špičky uší, podruhé na konec ocásku. Jemně za něj zatáhl. „Au-au-au! Zatraceně!“
Siamky, které slyšely z kuchyně řev, seskočily ze skříně a mňoukaly za dveřmi.
„A vy dva taky zavřete hubu!“ zařval na ně.
Zachovej klid, říkal si v duchu a snažil se klidně sedět na kraji židle. Bootsie přestal kvičet a zatínat drápy, ale nejevil známky, že by chtěl vytáhnout drápky. Zřejmě mu docela vyhovovalo zůstat přes noc zavěšený jako indiánské batole.
Po pěti minutách došla Qeilleranovi trpělivost. Jak Lori řekla, strach u zvířat způsobí, že panicky prchají. Proto vyskočil ze židle, zařval kletbu, kterou se naučil v Severní Africe, mával rukama a běhal po kuchyni. Dopadlo to tak, že zaklení přešlo v bolestné zaúpění, jak se mu Velká tlapa šplhal po zádech.
Bylo po půlnoci. Qwilleran v nejvyšším zoufalství vytočil Boswellovo číslo. Když uslyšel Veronino jemné halo, zařval: „Dejte mi Vince! Jsem v maléru! Tady Qwilleran.“
„Propána! Vince nepřijel domů,“ řekl jemný hlas, ve kterém zazněla obava. „Mohla bych něco udělat já?“
„Mám na zádech kotě - visí mi za drápy na svetru. Potřebuji, aby mi ho někdo sundal...Au-au-au!“
„Ježíši! Hned jsem u vás.“
Qwilleran šel k domovním dveřím pomalu, aby nevylekal Velkou tlapu, a rozsvítil venkovní světla.
Nakladatelství: MOBA
Knižní databáze: CBDB, Goodreads