Physikus
Originální název: Physik
Překlad: Jaroslava Novotná
Ilustrace: Pavel Čech
Rok vydání: 2007
Série: Příběhy Septimuse Heapa (3. díl)
Žánr: fantasy, dobrodružné, pro mládež
Počet stran: 320
Moje hodnocení: 10/10*
Obálka: 9/10
Anotace: Třetí díl příběhů Septimuse Heapa začíná nevinně: dva přátelé, vysloužilý čaroděj Silas a strážce brány Koumes, objeví na půdě místnost se starým obrazem. Aniž to tuší, osvobodí ducha zlé královny, zakleté do obrazu pět století, a rozpoutají tak dlouhý sled neuvěřitelných událostí. Královna Etheldredda má tajné plány, a ani po staletích se jich nehodlá vzdát - touží po elixíru nesmrtelnosti! A právě Septimus jí k němu má dopomoci. Prostřednictvím kouzelného zrcadla je unesen do dávné minulosti a stane se učedníkem posledního alchymisty Marcelluse. Od něho se Septimus naučí tajemství alchymie, a co víc, objeví léky na lidské neduhy. Mezitím se Jenna s přáteli vydává na záchrannou výpravu a také oni cestují v čase a zažívají fantastická dobrodružství.
Královna neváhá využít všech prostředků, aby získala, co chce. Jenna s kamarády svádí zoufalý boj za záchranu Septimuse a snaží se zabránit ďábelským plánům zlé královny. Se zatajeným dechem budete sledovat příběh plný nečekaných zvratů, nebezpečných situací, kouzel i šťastných shledání. A opět se zde setkáte s čarodějkou Marcií, moudrým duchem Alterem, odvážným Cvočkem, Sárou a Silasem, dospívajícím drakem Ohnivákem, tetičkou Zeldou a dalšími nezapomenutelnými postavami z předchozích dvou dílů. Je to příběh, v němž se prolétnete prostorem i časem, budete se smát i bát, budete v něm čarovat. Přesto je to příběh laskavý, takže vás nenechá na pochybách, že nakonec přece jenom dobro zvítězí nad zlem.
Ukázka: Co si o sobě vlastně Vilda Krapítko myslí, ty hromady dračího hnoje mají aspoň tři metry! Dřív jsem se chodívala projít k řece a teď - “
„Mami, mně je srdečně jedno, kolikrát denně chodí Septimus poklidit u Ohniváka, ale já se musím jít podívat na svou dračí loď,“ řekla Jenna.
„Ale ona se dračí loď bez tebe určitě obejde,“ řekla Sára. „Přece nemůže vědět, jestli tam jsi nebo nejsi.“
„Ale ona to ví, mami. Určitě to ví. To by bylo hrozné, kdyby se probrala a nikoho tam nenašla...“
„Láryfáry, nikam nepůjdeš, dokud se něco neudělá s tím morem!“
„Poslyš, neděláš z komára velblouda?“ zeptal se Silas mírně.
Sára si to nemyslela. „A to, že museli otevřít špitál, to je nic, Silasi?“
„Co, tu starou barabiznu? Ta ještě stojí?“
„Nic jiného nám nezbylo, Silasi. Spousta lidí je marod a nemáme je kam dát. To bys mohl vědět, kdybys ovšem netrávil tolik času na půdě hraním hloupých her - “
„No dovol? Protinožka není žádná hloupá hra! A já jsem objevil určitě nejlepší kolonii na hradě - měla bys vidět, jak se na to Koumes tvářil. Svoje figurky rozhodně nepustím. Ty mi ze zapečetěné půdičky neutečou.“
Sára si vzdychla. Od té doby, kdy se přistěhovali do paláce, Silas prakticky nechal svého zaměstnání řadového čaroděje a věnoval se jedině svým koníčkům - nejvíce propadl deskové hře protinožka, nad kterou trávil veškerý čas, a to Sáru tuze hnětlo. „Víš dobře, že neschvaluji otvírání zapečetěných místností, Silasi,“ peskovala manžela. „Určitě nejsou zapečetěné jen tak, zvláště ty kumbály nahoře na půdě. Minulý měsíc jsme o tom mluvili na schůzi bylinkářů.“
Silas se ušklíbl. „A co má svaz bylinkářů společného se záležitostmi čarodějů. Co? Nic. Pcha.“
„No výborně, Silasi. Tobě je prostě nejlíp na půdě s těmi pitomými pajduláky.“
„To máš recht,“ přitakal Silas. „Je tam ještě koláč?“
Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Goodreads