Poutník
Autor: Paulo Coelho
Originální název: O Diário de um Mago
Překlad: Pavla Lidmilová
Původní rok: 1987
Rok vydání: 2005
Žánr: filosofie, spiritualita, cestování, dobrodružné, novela
Počet stran: 179
Moje hodnocení: 8/10
Obálka: 0/10
Anotace: Paulo Coelho nám v tomto vzrušujícím vyprávění líčí příhody z pouti do Santiaga de Compostely. Provázen svým duchovním vůdcem, tajemným a záhadným Petrem, prožívá Paulo setkání, která otřásají jeho odhodláním a vírou, čelí nečekaným nebezpečím a hrozivým pokušením, aby našel meč, jenž mu umožní stát se Mistrem Řádu RAM. Tato cesta, podniknutá v roce 1986, se mu stala inspirací k dobrodružnému románu, který je zároveň strhující parabolou o potřebě najít svou vlastní cestu životem. POUTNÍK (Mágův deník) z roku 1987 zaujímá důležité místo v díle Paula Coelha nejen proto, že je to autorův první román - po němž následoval Alchymista -, ale především proto, že plně odhaluje humánnost jeho poselství a hloubku jeho niterného hledání.
Ukázka: Vůně kadidla, gotická architektura a bíle odění kněží se svými zpěvy mě začali uvádět do transu velice podobného tomu, jaký jsem zakoušel při rituálech Tradice.
„A co ten čaroděj?“ zeptal jsem se, když jsem si vzpomněl na Petrovu večerní poznámku.
Petrus kývl hlavou k hubenému obrýlenému knězi středního věku, který seděl s ostatními mnichy na jedné z dlouhých lavic po stranách hlavního oltáře. Čaroděj a současně kněz! Přál jsem si, aby už mše skončila, ale jak mi řekl Petrus předešlého dne, my sami určujeme tempo času: moje nedočkavost způsobila, že se církevní obřad vlekl víc než hodinu.
Jakmile mše skončila. Petrus mě nechal sedět na lavici a šel ke dveřím, kudy vycházeli kněží. Chvíli jsem si rpohlížel kostel a cítíl jsem, že bych se měl nějak pomodlit, ale nedokázal jsem se na nic soustředit. Sochy a obrazy mi připadaly vzdálené, zajaté v minulosti, která už se nevrátí, stejně jako se nikdy nevrátí zlatý věk Svatojakubské cesty.
Ve dveřích se objevil Petrus a beze slova na mě kývl, abych ho následoval.
Vešli jsme na klášterní nádvoří obklopené kamenným podloubím. Uprostřed zahrady byla fontána a na jejím okraji seděl ten obrýlený kněz a čekal na nás.
„Otče Jordi, tohle je ten poutník,“ představil mě Petrus.
Kněz mi podal ruku a já jsem ho pozdravil. Nikdo z nás nic víc neřekl. Čekal jsem, že se něco stane, ale slyšel jsem jen v dálce kokrhat kohouty a viděl jsem, jak krahujci letí na každodenní lov. Kněz se na mě díval skoro stejně bezvýrazně jako paní Lourdes, když jsem jí řekl starobylé Slovo.
Konečně po dlouhém a tíživém mlčení páter Jordi promluvil.
„Zdá se, že jsi vystoupil po stupních Tradice příliš brzy, milý synu.“
Odpověděl jsem, že už je mi třicet osm let a že jsem uspěl ve všech ordáliích.*)
*) Ordálie jsou rituální zkoušky, při nichž záleží nejen na úsilí žáka, ale i na znamení, která se objeví v jejich průběhu. Termín pochází z dob inkvizive. (Pozn. autora.)
Nakladatelství: Argo
Knižní databáze: CBDB, Goodreads