Jak se z toho nezbláznit

Podtitul: Duševní zdraví, zdravý rozum a odolnost v čase krize
Autoři: Jan Pergler, Jan Dražan
Rok vydání: 2021
Žánr: rozhovory
Počet stran: 313
Moje hodnocení: 2/10 Rozhovory s více či méně známými osobnostmi v tzv. době covidové. Vedení samotných rozhovorů se mi nelíbilo, spíše než posilování odolnosti to připomínalo válení se v bahně, které se ještě neustále opakovalo. Míra záležela na konkrétní tázané osobnosti, jak se zrovna chytla či ne. Celkově mi to přišlo zbytečné i přesto, že některé odpovědi byly nakonec zajímavé navzdory návodným otázkám a poznámkám autorů.
Obálka: 5/10
Anotace: Doba, kterou zažíváme, nás vystavuje nesmírné zkoušce. Naše psychické zdraví dostává pořádně zabrat. Záplava negativních informací vyvolává ve spoustě lidí pocity úzkosti a deprese. Společností prostupuje strach, který nejenže působí na naší psychiku, ale zásadním způsobem mění i naše chování a jednání. Strach z neznámého mnohé lidi paralyzuje do té míry, že se vytratil zdravý rozum, který lidem za normálních okolností pomáhá kormidlovat každodenními situacemi. Všechno se žene do extrémů, kdo nemyslí stejně, je nepřítel.

Co se děje s lidskou psychikou, když je dlouhodobě vystavena stresu? Jak se takovému stavu bránit? Jak se nenechat ovládnout strachem? Jak filtrovat informace médií a špatné zprávy? Jak získat odolnost v čase krize? Zkrátka jak se z toho nezbláznit?

Devět významných osobností v podrobných rozhovorech předkládá své odpovědi na tyto otázky a zároveň nabízí vlastní pohled a reflexi toho, co se kolem nás i s námi děje. Kniha tak přináší plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu celé společnosti a života, které najednou zažíváme.
Ukázka: Odpověď je shrnuta v té předchozí. Co lze k tomu dodat, je výrok Konrada Lorenze: Když se začne mávat praporem emocí, zdravý rozum mizí a je marné se ho dovolávat. Víra má tendenci být daleko silnější než racionalita. Dokud nedojde na lámání chleba, protože málokdo má v sobě osobnost Jana Husa. Pediatři vám mohou vyprávět mnoho příběhů o tom, jak odmítačky očkování změknou a večer tlučou na dveře a domáhají se úpěnlivě či agresivně rychlého očkování svých dětí, když se spalničky nebo jiná ošklivá nemoc objeví v okolí. Úzkost lidí, která je neustále posilována jak zprávami z médií, tak dnes už oficiálním prohlášením premiéra o jeho naprosté bezradnosti, může u vnímavých lidí vést až k hypochondrii, tedy enormní úzkosti o zdraví a o život. U jiných vyvolá vzdor prezentovaný naprosto nesmyslným a sebe i okolí ohrožujícím jednáním. Zprávy o tom, jak člověk požádaný, aby si v MHD nasadil roušku, napadl toho, kdo o to žádal, nejsou vzácné a svědčí jen a jen o lidské blbosti, která je nežádoucím kořením našich životů, bohužel nikterak vzácným.

Zdá se, jako kdyby se na obou stranách vytratil rozum, jako by z téhle společnosti někam zmizel. Všechno se žene do extrémů. Proč?
Moje jediná odpověď je: Nejsou tu elity, které by jasně definovaly priority, navíc srozumitelně a dostatečně důrazně, aby je mohla přijmout většina společnosti - nebo alespoň její podstatná část, která by postupně ty další přesvědčila. Ochota přizpůsobit se jakýmkoliv podmínkám (viz převlékání kabátů v rozhodujících historických momentech - 1938, 1945, 1948, 1968, 1989 - a přelévání kariéristů do různých politických strach a jiných výhodných seskupení) nabízí i vysvětlení toho, proč většina raději skloní hlavy a bude se starat o to, aby bylo „míň šlimáčků a víc kapuštičky“, jak slimákům odkázal Karel Čapek, který nezapomněl ani na ovce, které bečí: „Třeba na jatka, jen když nás vedou.“

Nakladatelství: Zeď
Knižní databáze: CBDB, Goodreads