Na co radši nemyslím

Autorka: Jente Posthuma
Originální název: Waar ik liever niet aan denk
Překlad: Blanka Konečná
Původní rok: 2020
Rok vydání: 2025
Žánr: román, truchlení
Počet stran: 213
Moje hodnocení: 6/10 Střípky z nevyrovnávání se s nečekanou sebevraždou dvojčete před i po události. Nemám ráda chybějící uvozovky ani zběsilé přeskakování v ději, takže s tím jsem bojovala hned ze začátku a trvalo nějaký čas, než jsem si na styl psaní zvykla a uznala, že to v této formě dává smysl.
Jsou to opravdu krátké úryvky ze života, ať už se jedná o popis konkrétní situace nebo je to více emoční. Čte se to tedy dobře a rychle. Nicméně celkově mě to moc nechytlo, většinou to jede po povrchu, což je docela škoda. Části, které šly více na dřeň a nepůsobily náhle utnutě, byly ale dobré.
To, co oceňuji, je ukazování, že truchlení má mnoho podob a rozhodně není nijak omezeno časem.
Obálka: 8/10
Anotace: Bratr a sestra. Dvojčata. On má dvě kočky, ona sbírá svetry. Oba zbožňují New York a mají plán: v osmadvaceti se tam spolu přestěhují. Spojení, které mezi nimi existuje, je silnější než smrt - nebo si to aspoň myslela. Když se jí bratr začne odcizovat a jejich někdejší blízkost jí protéká mezi prsty, pořád ještě věří, že si k sobě znovu najdou cestu. Ale pak to přijde: sebevražda. Proč si jeho problémů nevšimla dřív? Rozuměla vůbec někdy jeho vnitřnímu světu? A dokáže teď žít bez něj?
Ukázka: Elza se zeptala, jestli vím, proč se ke mně Leo vrátil.
Jsem prudič. Možná to má rád.
Zeptala se, jestli se tím neshazuju. Nemá po ruce svoje poznámky, ale není snad pravda, že mi brácha těsně předtím, než vyslovil přání žít svůj vlastní život, často opakoval, že jsem pesimistka?
Pesimistka ne, odpověděla jsem. Ale že se snadno rozčílím.
A taky vás považoval za prudiče?
To si myslí celá moje rodina, řekla jsem. Protože se nenechám odbýt, když mi vykládají, že se mají dobře. Když lžou. To se pak naštvu. Někdy je potřeba prudit, aby se člověk někomu dostal pod kůži.
Vztek je někdy vyjádřením smutku, poznamenala Elza. A způsob, jakým od sebe lidi odháníme.
Ale já nikoho neodháním, odvětila jsem rozčíleně. Oni odcházejí sami od sebe.

Nakladatelství: Vyšehrad
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

Tak já třeba vím všechno o tom, jak může matka zabít vlastní děti, zkonstatovala, ale vůbec nic o tom, co se stane pak, myslím ten další život, jak se s tím společně vyrovnat. Tohle přece zažívá podstatně víc lidí. Technicky vzato je přece víc úterních odpolední, kdy se nic neděje, ne?

Bráchův život byl sérií špatných survivorovských rozhodnutí, ale největší chyby se dopustil, když zrušil spojenectví s jedinou osobou, které mohl věřit, která by se s ním podělila o poslední zrníčka rýže, která by ho až do cílové rovinky nesla na zádech, kdyby to bylo potřeba.