Insomnie aneb Ďábel na svobodě

Autor: Henry Miller
Originální název: Insomnia or the Devil at Large
Překlad: Jiří Hanuš 
Fotografie: Christian DuBois, Yukichi Watabe, Bradley Smith
Původní rok: 1970
Rok vydání: 2007
Žánr: autobiografie, umění, esej
Počet stran: 86
Moje hodnocení: 5/10 Zajímavá publikace, která obsahuje originální esej psanou rukou, následuje český překlad a je to završeno autorskými akvarely s jeho interpretací.
Autor má expresivní projev, který mi zase tolik nesedl, i když jsem se díky tomu do toho dokázala přece jen nakonec dostat a najít v sobě pochopení, možná i soucit. Ostatně láska žádné limity nemá. A tady jí bylo dost. Samotné akvarely vytvořené v zoufalství mě taky moc neoslovily, ale líbil se mi ten proces. Je to celkově vlastně silná výpověď, jen mi to nesedlo.
Trochu se to ve mně bije, takže proto střed hodnocení.
Obálka: 9/10
Anotace: Každá nová kniha Henry Millera je vzácná a významná literární událost. INSOMNIE se od všech jeho předchozích děl liší. Je to totiž milostný příběh. Henry Miller, který byl vždy v hloubi duše romantik, i když se často stylizoval do cynického chlapáka, se v pětasedmdesáti vášnivě, cele, ale nikoli beznadějně zamiloval. Objektem jeho citu se stala půvabná a talentovaná pětadvacetiletá japonská zpěvačka Hoki Tokuda.
Mluvila trochu anglicky, Miller neuměl japonsky ani slovo. Hoki zpívala v hudební kavárně v Hollywoodu. Henry byl rozvedený, osamělý literární gigant a již téměř nepsal. Rok se o ni ucházel. Z frustrace bezesných nocí, z jasného pohledu na sebe sama jakožto stárnoucího milovníka, z neodolatelné touhy dvořit se této „mladé slavici“ a oženit se s ní, vytvořil hluboce jímavý a poučný milostný příběh.
Jak snění o Hoki vnášelo neklid do Millerovy již tak nepokojné mysli, svěřil svůj milostný příběh peru - a proměnil část bezesných nocí ve dvanáct akvarelů, jež můžete vidět v tomto jedinečném svazku ve skutečných barvách. Text byl věrně reprodukován v Millerově rukopisu - je to přesné faksimile. Tiskařské desky na akvarely vytvořili v Itálii a vytiskli na napodobeninu akvarelového papíru.
Ukázka: A láska je jediná věc, které vždycky dáváme míň, než bychom měli.
„Láska se nesmí doprošovat ani klást požadavky...“ (Herman Hesse)
(Zbytek budu citovat později. Napsal jsem si ho na zeď, takže nehrozí, že bych ho zapomněl.) Ano, tuhle krátkou větičku, která někomu možná připadá banální a otřepaná, jsem objevil v nejkritičtějším okamžiku.
„Láska se nesmí doprošovat ani klást požadavky.“ To je jako žádat někoho, aby vylezl se svázanýma rukama a nohama na žebřík. Člověk si vytrpí svoje právě proto, že je schopen takové vznešené pravdy přijímat. Cynik prohlásí, že to není určeno lidským smrtelníkům, ale andělům a světcům. Ale nejhorší na tom je, že právě to nemožné se žádá od nás, obyčejných človíčků. Právě v našem případě pokušení vede ke spasení. Právě my musíme procházet jedním ohněm za druhým - ne abychom se stali světci, ale skrznaskrz a na věky věků lidskými. Právě my s našimi chybami a slabostmi poskytujeme inspiraci k největším literárním dílům. I když se chováme úplně nejhůř, pořád ještě v nás lze doufat.
(Amen! Konec kadence!)
TAKŽE ten údajně slavný starý pán (pětasedmdesát, ani o den míň) se nám zamiloval do bludičky málo přes dvacet. Starý pán plane jako poslední romantik, mladá zpěvačka zas stojí nohama hezky pevně na zemi. Musí stát pevnýma nohama na zemi, protože lákat muže, aby se do ní zamilovávali, dělali bláznivé věci, kupovali jí drahé šaty a šperky patří k jejímu povolání. Své srdce nenechala v San Francisku, ale v Šindžuku, Akasace, Čijoda-ku a na podobných místech, ještě když si začínala vydělávat na chleba.
Starý pán (c'est á dire moi, Monsieur Henri) si celé tohle melodrama nazkoušel už před téměř čtyřiceti lety. Mohl přesně tušit, co ho čeká. Mohl to klidně celé odehrát poslepu a zpaměti. Ale on patří k typu lidí, co se nikdy ze zkušenosti nepoučí. A nelituje své slabosti, protože duše se neučí ze zkušenosti.
Á, duše!!! Kolik dopisů se už napsalo o duši! Pochybuji, že pro ni v jejím jazyce mají slovo. Srdce mají, to ano, ale duši - ? (Aspoň mně to tak připadá.) A přece, sotva to řeknu, vzpomenu si, že jsem se ze všeho nejdřív zamiloval do její „duše“. Samozřejmě to nedokázala pochopit. Jak se zdá, o duši mluví jenom muži.

Nakladatelství: Pragma
Knižní databáze: CBDB, Goodreads

Oblíbené úryvky z knihy

ZAČALO TO zlomeným prstem na noze, pokračovalo rozraženým čelem a skončilo zlomeným srdcem. Ale jak už jsem někde napsal, lidské srdce se zničit nedá. Pouze si představujete, že je máte zlomené. Opravdovou nakládačku dostane vaše duše. Ovšem ta je zas natolik silná, že když člověk chce, dokáže mu opět vrátit chuť do života.