Nejlepší pro všechny
Rok vydání: 2017
Žánr: román
Počet stran: 363 (skončila jsem na 54)
Moje hodnocení: 0/10 Styl psaní mi vůbec nesedl a při chybějících uvozovkách opravdu trpím, když je to souvislý text. Je to celkem škoda, protože samotný děj by mě sám o sobě nejspíš bavil. Ale nedalo se...
Obálka: 7/10
Anotace: Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami neumíme být šťastní? Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku zase to, že nebude sama.
Viktor se ale cítí zrazený a zoufalý tím více, že rázná babička má jasnou představu o tom, jak by měl život všech kolem ní vypadat. Román sleduje jeho dramatické sžívání s venkovem i osud babičky, která si vedle něj začíná uvědomovat neodvratně přicházející stáří. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně umí zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy zakouší svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z událostí, kterou Viktor prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané knihy pro děti Kdo zabil Snížka?.
Ukázka: A když jdou potom všichni na oběd, já pořád nechodím, babi mi dělá dvojitý svačiny a někdy je to teda rozhodně lepší než to, co mají v jídelně, tak se Martině podívám do tašky a ten její notýsek si prohlídnu a vidím, že ona si myslí, že jejího psa někdo zabil, a má tam napsaný lidi z vesnice, kdo to mohl udělat. Nestačím si to prohlídnout moc podrobně, protože kolem šaten pořád někdo chodí a já nechci, aby mě někdo viděl, vrátím notýsek do tašky a jdu čekat před školu na babi a je mi líto, že nemůžu pátrat taky, ale babi mě asi nepustí ven samotnýho, i když jsem už pěkně dlouho hodnej.
Nechci, aby ses poflakoval bez dozoru, řekne, když se zeptám.
Ale když jsi byla nemocná...
No, z toho taky nemám radost. To byla chyba a asi jsi měl jet do Prahy.
Ale zvládl jsem to a nic jsem neprovedl.
Jo, zvládl jsi to skvěle.
Tak proč mi furt nevěříš?
Protože to trvá, než člověk začne věřit někomu, kdo už to mockrát zkazil, řekne babi.
Mám ale pocit, že to říká celkem mile, takže už mi asi brzo věřit začne. Smůla je, že večer se dívám z okna, protože Padmé už je zase venku asi sto hodin a já nemám rád, když je dlouho pryč a já o ní nic nevím, tak ji aspoň sleduju, jak se tajně plíží zahradou, a přitom vidím, jak po silnici jde Martina, přes obličej má černej šátek a utíká jako indián, to znamená potichu a nenápadně.
No a já ji musím sledovat, jenže je večer a je jasný, že by mi to babi nedovolila, takže zase musím lhát.
Nakladatelství: Host
Knižní databáze: CBDB, Goodreads