O dracích a lidech
Autorka: Tereza Kadečková
Ilustrace: Petra Feňďová
Rok vydání: 2020
Žánr: fantasy
Počet stran: 254
Moje hodnocení: 9/10 Po delší době fantasy a svět, kam jsem mohla utéct. A utíkala jsem velmi ráda. U autorů, které znám osobně, pozoruji, jestli a jaký to bude mít vliv během čtení. Tady jsem na to ale poměrně rychle zapomněla, což vnímám jako plus.
Autorčin styl psaní se mi moc líbil, dokázala mě do příběhu po chvíli vtáhnout a nepustit. Samotný děj mi přišel originální a bavil mě i přesto, že jsem si k postavám nevytvářela bližší vztah, a to teda bylo dobře. Ke konci jsem si všimla, že se trochu ztrácím. Částečně to určitě bylo dobou, kdy jsem to zrovna dočítala, ale také i tím, že toho bylo najednou mnoho a šup, poslední stránka. Takové konce obecně nemám ráda, tady mi to překvapivě tolik nevadilo (možná k tomu přispělo vědomí, že jsou vydané už další knihy ze stejného světa).
Celkově se mi to četlo dobře a lehce. Text je doplněn i zajímavými ilustracemi, které mi zpočátku neseděly, protože se to bilo s mojí vlastní představou. Pak jsem si ale zvykla a vnímala je už jako součást knihy.
Obálka: 8/10
Anotace: Už je to dávno, co se svět rozpadl.
Už je to dávno, co stvůry běhaly po zemi jako svobodní lidé.
Už je to dávno, co světu vládli draci.
Ti, co přežili, chtějí klid, život, jako každý jiný. Jenže je tu Řád, který chce jen čisté a pase po měňavcích. Řád, jehož členové ani sami neví, odkud se jejich víra bere. Všichni jsou fanatici. A proto musí spojit síly s tím, koho nenávidí nejvíce - s drakem.
Ukázka: Kněžka převzala knihu a s mírným úsměvem se na Rose zahleděla. „Cením si vaší pomoci. Běžte domů, už se nemáte čeho bát. Pamatujte, že vás Bohyně ochrání tak dlouho, dokud se k ní budete modlit.“
„Děkuji, kněžko, děkuji.“
Rose jí nevěřila, kněžčin úsměv vyvolával jen falešný pocit bezpečí. Ale i tak se jako v mrákotách otočila a vydala se zpátky k domovu. S myšlenkou, že právě udělala to, čeho se obávala celý život. Prozradila Řádu příliš mnoho a upoutala na sebe pozornost.
Jednoho dne jim dojde, že lhala, a zabijí je všechny.
Nakladatelství: Golden Dog
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
„Plakat?“ pomohl.
„Ne. Křičet.“
Nad tím nemusel ani přemýšlet. „Pořád,“ odpověděl.
Kdyby šel tehdy někdo poblíž, myslel by si, že slyší řvát divoká zvířata. Jenže tudy nikdo nešel a déšť nikomu nic neprozradí.
Skočila do větví stromů. Chvíli jí trvalo dostat se do tempa, ale brzy se cítila jako za starých časů. Na svobodě, jen ona a les. Žádná pravidla, žádné poučování a žádné přemýšlení. Kdyby všichni žili v lese, život by byl o tolik jednodušší. Neměli by čas honit se za čímkoliv. Koho zajímal majetek a náboženství, když měl svobodu?