Já, robot
Originální název: I, robot
Překlad: Oldřich Černý, Alexandr Kramer, Zuzana Meyerová
Původní rok: 1950
Rok vydání: 1993
Série: Robot (0.1 díl)
Žánr: povídky, sci-fi
Počet stran: 207
Moje hodnocení: 5/10 Sbírka povídek, které se celkově velmi dobře četly, a jsou součástí série o robotech autora. Co se týče hodnocení, tak je to tradičně kolísavé od skvělých příběhů až po ty, které jsem nedočetla. Kniha obsahuje 9 povídek: Robbie (10/10, krásný příběh, který se dobře a rychle četl), Hra na honěnou (10/10, tady jsem ocenila i trochu humoru), Rozum (6/10, příběh se mi celkově líbil o něco méně než předchozí, ale hezká myšlenka a dobrý konec), Chyť toho králíka! (2/10, povídka mě tolik nezaujala, ale opět se to dobře četlo), Lhář (10/10, za mě asi nejlepší příběh z celé knihy, docela to souzní i se současností, což pobavilo), Malý ztracený robot (0/10, nedočetla jsem, nebavilo mě to), Únik (2/10, sem tam humor, dobře se to četlo, ale celkově nic moc povídka), Důkaz (8/10, příjemné čtení, líbil se mi příběh a rozuzlení ponechané částečně na čtenáři, takže v podstatě i na zamyšlení v určitém úhlu pohledu) a Konflikt nikoli nevyhnutelný (0/10, nezaujala mě, takže nakonec nedočteno).
To, co mě nikdy nepřestane fascinovat, je chování některých čtenářů k půjčeným knihám, tady ten stav byl opravdu extrém a opravdu to nesouviselo se stářím a frekvencí výpůjček vydání.
Obálka: 5/10
Anotace: Soubor příběhů z Americké národní společnosti pro výrobu robotů, které koncem čtyřicátých let dobyly svět a od té doby jsou stále znovu a znovu reeditovány, stojí na začátku slavné „robotové“ série nejoblíbenějšího a nejproduktivnějšího autora sci-fi Isaaca Asimova. Svou formulací tří zákonů robotiky - robot nesmí ublížit člověku ani dopustit, aby mu bylo ublíženo - robot musí uposlechnout příkazů člověka, pokud nejsou v rozporu s prvním zákonem - robot musí chránit sám sebe, neodporuje-li to předešlým dvěma zákonům - vytvořil autor zvláštní mravní kodex a tím udal směr celému žánru. Mentalita umělé bytosti v kontrastu s mentalitou člověka, vztah robota a jeho tvůrce, umělé inteligence a inteligence lidské tvoří osnovu jeho zvláštních, fantaskních příběhů. Robot-chůva vzbudí lásku v holčičce, kterou hlídá, i když sám neumí mluvit; technicky dokonalý robot, vědom si své nadřazenosti, uniká vlivu člověka, který ho chce řídit, a téměř způsobí katastrofu ve vesmíru; další je nadán schopností číst lidské myšlenky a vcítit se do lidských osudů, které zpětně ovlivňuje; jiný, vytvořený jako dokonalá kopie člověka, kandiduje dokonce na úřad starosty... Podivuhodné, místy až hororové situace, které autorova fantazie vykreslila s tak geniální jasnozřivostí, překvapivě ústí racionálním, neúprosně logickým řešením.
Ukázka: Potřebuju, abys mi řekl, jaká je možnost, že by náš robot udělal něco takového, o čem jsem právě mluvila. Nejde mi o ten specifický případ, chápeš, ale o celou tuhle kategorii reakcí. A chci, abys to udělal opravdu rychle.“
„A zatím...“
„Zatím to musíme zkusit s výkonnostními testy, které zkoumají reakce na dodržování prvního zákona.“
-
Gerald Black na svou vlastní žádost dohlížel na stavbu dřevěných přepážek, které vyrůstaly jako houby po dešti v nadouvajícím se kruhu na klenutém třetím poschodí radiační budovy č. 2. Dělníci pracovali většinou mlčky, nejeden se však otevřeně podivoval šedesáti třem fotobuňkám, které bylo třeba instalovat.
Jeden z nich si sedl blízko Blacka, sundal čepici a zamyšleně si otřel čelo pihovatým předloktím.
Black na něj kývl. „Jak to jde, Walensky?“
Walensky pokrčil rameny a zapálil si doutník. „Jako po másle,“ řekl. „Ale stejně, oč běží, pane doktore? Nejdřív tři dny není žádná práce, a potom tenhle zmatek.“ Opřel se o lokty a vyfoukl kouř.
Black zamyšleně přikývl. „Ze Země přiletěli dva roboti. Pamatuješ si přece na trable, které jsme měli s roboty, co běhali do gama-polí, než jsme jim vtloukli do hlavy, že to nemají dělat.“
„Jo. Nedostali jsme nové roboty?“
„Dostali jsme nějaké náhradní, ale hlavně záleželo na indoktrinaci. Lidi, kteří je vyrábějí, chtějí vymyslet roboty, kterým paprsky gama tolik nevadí.“
„Ale stejně je to divný, zastavit celou práci na hyperpohonu jen kvůli robotům. Myslel jsem, že hyperpohonu musí všechno z cesty.“
„No, od rozhodování jsou tu páni nahoře. Já - já jenom dělám, co se mi řekne. Nejspíš je v tom nějaká protekce...“
„Jo,“ uchechtl se elektrikář a lišácky zamrkal. „Někdo znal někoho ve Washingtonu. Ale dokud mi můj plat posílají na puntík včas, co bych se staral. Mě z hyperpohonu hlava nebolí. Co tady budou dělat?“
„To se ptáš mě? Přivezli si s sebou hromadu robotů, přes šedesát, a budou měřit jejich reakce. To je všechno, co o tom já vím.“
Nakladatelství: Ivo Železný
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Já, robot, 2004, USA/Německo