Jakobijánův dům

Autor: Alá'a Al-aswání
Originální název: Imārat Ya’qūbīān
Překlad: Jitka Jeníková
Původní rok: 2002
Rok vydání: 2012
Žánr: historická fikce, román
Počet stran: 244 (skončila jsem na 71)
Moje hodnocení: 0/10 Kniha začíná rozsáhlým úvodem, kde autor popisuje strastiplnou cestu k vydávání svých děl a ještě těžší cestu ke čtenářům. No, to bylo zajímavější než část, kterou jsem pak byla ochotná vydržet. Možná by mě víc zaujala jeho první kniha, o které tam mluví. Tady se děj rozbíhá hodně pomalu (a jestli se nakonec vůbec rozeběhl, to už se nedovím) a postavy mi nepřišly ničím zajímavé, jejich životy mi byly ukradené. Vlastně už od začátku jsem měla myšlenky na odložení, pak mě autor zase přesvědčil nějakým lepším odstavcem, že tomu dám ještě šanci. Styl psaní jako takový mě totiž místy bavil, ale prvoplánové cpaní sexuality do všeho, častá přítomnost náboženství a obecně nudný děj mě nakonec donutil to vzdát. Ke zklamání jistě přispělo i to, že jsem měla velká očekávání.
Obálka: 7/10
Anotace: Román vyšel v Egyptě v roce 2002 a okamžitě vyvolal obrovské pozdvižení, neboť otevřeně zobrazuje všechny „neřesti“ moderní egyptské společnosti: korupci, sexuální zneužívání, náboženský extremismus, homosexualitu, stejně jako zašlou slávu bývalé britské kolonie. Děj se točí kolem Jakobijánova domu, kdysi honosné budovy v centru Káhiry, v níž vedle sebe žijí stárnoucí aristokrat, který se považuje za „odborníka na ženy“, dívka, kterou životní situace donutí živit se vlastním tělem, snaživý student, jenž po životním neúspěchu, za kterým stojí jeho nízký společenský původ, začne vášnivě tíhnout k militantnímu fundamentalistickému islámu, homosexuální novinář beznadějně zamilovaný do prostého policisty a zkorumpovaný politik překrucující Korán, aby ospravedlnil své touhy a potřeby.
Ukázka: „Teď ti pustím nejkrásnější hlas na celém světě,“ prohlásil vesele, „francouzskou zpěvačku Edith Piaf. Nejvýznamnější zpevačku v historii Francie. Slyšela jsi o ní?“
„Já ale francouzsky neumím.“
Zakí naznačil rukou, že to vůbec nevadí, a zapnul magnetofon. Ozvala se taneční melodie a teplý, silný a čistý hlas Edith Piaf. Zakí pohupoval hlavou do rytmu.
„Tahle píseň mi připomíná krásné časy,“ vysvětloval jí.
„O čem zpívá?“
„Zpívá o dívce, která stojí uprostřed davu, lidé do ní strkají a natlačí ji k muži, kterého nezná. Jen co ho uvidí, začne k němu něco krásného cítit a přeje si, aby s ním mohla strávit zbytek života, dav ji ale najednou znovu strhává daleko od něj. Nakonec zůstane sama a člověk, kterého milovala, jí navždy zmizí.“
„To je smutné!“
„Ta píseň má samozřejmě symbolický význam. Člověk může hledat toho pravého nebo tu pravou celý život, a když se s ním nebo s ní konečně setká, znovu ho ztratí.“
Stáli vedle stolu, on mluvil a postupně se k ní přibližoval, položil jí dlaň na tvář a do nosu jí pronikla starobylý vůně.
„Líbí se ti ta píseň?“ zeptal se jí a vpíjel se do jejích očí.
„Je krásná.“
„Víš, Busajno, opravdu jsem potřeboval potkat ženu, jako jsi ty.“
Busajna mlčela.
„Máš nádherné oči.“
„Děkuju,“ zašeptala a zčervenala. Nechala ho, aby se k ní přiblížil natolik, že se jeho rty dotkly její tváře. Objal ji a brzy ucítila v ústech horkou chuť whisky.

-

„Kampak, princezno?“ drze se jí ráno zeptal Malák a zastoupil jí cestu k výtahu.

Nakladatelství: Jota
Knižní databáze: CBDB, Goodreads