Máma a smysl života
Autor: Irvin D. Yalom
Originální název: Momma and the Meaning of Life
Překlad: Helena Hartlová
Původní rok: 1999
Rok vydání: 2010
Žánr: populárně-naučné, psychologie, psychoterapie, příběhy
Počet stran: 227
Moje hodnocení: 10/10*
Obálka: 2/10
Anotace: Jeden z nejvýznamnějších představitelů současné psychoterapie Irvin D. Yalom vypráví beletristickou formou šest příběhů, které se zakládají na jeho osobních zkušenostech a zkušenostech z vlastní praxe a jsou poutavou sondou do světa psychoterpaeutické práce. Všechny tyto příběhy konfrontují čtenáře s nejvýznamnějšími proměnami v lidském životě a osvětlují jedinečný potenciál lidského vztahu. Autor se přiom osvědčuje jako dobrý pozorovatel a nesporný znalec lidské duše.
Kniha, která volně navazuje na Yalomův bestseller Láska a její kat, je určena odborníkům z oblasti psychoterapie, psychologie a ostatních pomáhajících profesí a zájemcům o praktickou stránku těchto oborů. Zaujme však i čtenáře se zájmem o beletrii.
Ukázka: Najednou se přidala Carol, také směrem ke mně: „Musela skoro sama vychovávat sedm bratrů a sester.“
„Sama ne. Pomááhali mi - pastor, církev, spousta dobrejch lidiček.“
Rosa ignorovala Magnoliino popírání a obrátila se na mě: „Prvně jsem Magnolii viděla, když jsme byly obě v nemocnici asi před rokem, a jednou, když nás propustili, jsem ji vyzvedla a celé odpoledne jsme se projížděly v mým autě - přes Palo Alto, Stanford, Menlo Park, nahoru do kopců. Magnolia mi dělala průvodce. Všechno mi ukázala, ne jen ty důležité věci, ale taky to, jak celý kraj vypadal dřív, a všechny ty věci, co se staly před třiceti čtyřiceti lety na některých zvláštních místech. Byla to nejlepší projížďka, co jsem kdy zažila.“
„Jaký máte pocit z toho, co Rosa řekla, Magnolie?“
Magnolia znovu změkla. „Dobrej, moc dobrej. To dítě ví, že ji mám moc ráda.“
„Takže, Magnolie,“ řekl jsem, „vypadá to, navzdory všemu, navzdory všemu, co se vám postavilo do cesty, že z vás přece jenom je učitelka! A dobrá učitelka.“
Všechno teď ve skupině krásn klapalo. Hrdě jsem pohlédl směrem ke stážistům. Moje poslední poznámka - nádherná ukázka nového zarámování - byl klenot. Doufal jsem, že to slyšeli.
Magnolia to slyšela. Zdálo se, že ji to hluboce dojalo, a několik minut plakala. Vzdali jsme tomu okamžiku čest tím, že jsme seděli v uctivém tichu. Následující Magnoliina poznámka mi dala ránu. Zjevně jsem ji dobře neposlouchal.
„Mááte pravdu, doktore. Mááte pravdu.“ Pak dodala: „Mááte pravdu, ale nemááte pravdu. Měla jsem sen. Chtěla jsem bejt opravdová učitelka, dostávat plat bílejch učitelek, mít opravdový studenty, aby mi řííkali ‚paní učitelko Clayová‘. Tohle jsem myslela.“
„Ale Magnolie,“ nevzdávala se Rosa, „podívej se, co jsi všechno udělala - vzpomeň si na Darnella a těch patnáct dětí, co ti říkají mami.“
„To nemá co dělat s tím, co jsem chtěla, s mýma snama,“ řekla Magnolia ostrým a energickým hlasem. „Já měla taky sny, jako maj bílý. Černý maj taky sny! A hrozně mě zklamalo moje manželství. Chtěla jsem manželství na celej život, a nedostala jsem víc než čtrnáct měsíců. Byla jsem husa; vybrala jsem si špatnýho chlapa. Miloval gin - daleko víc, než miloval mě.
Nakladatelství: Portál
Knižní databáze: CBDB, Goodreads