Obrazy z nevědomí
Podtitul: Práce v arteterapeutické skupině
Autorka: Kamila Ženatá
Původní rok: 2005
Rok vydání: 2015
Série: Arteterapie a sebezkušenost (1. díl)
Žánr: umění, psychologie, odborná literatura, psychoterapie
Počet stran: 238
Moje hodnocení: 10/10* V knize nám autorka podrobně představuje své 3 cykly arteterapeutických skupin - základní řada, osvobození vnitřního dítěte a potkej svůj Stín. Kromě popisu propojení imaginace s výtvarnými technikami ke každému z tematických setkání se seznámíme s procesem jako takovým, a to vše je doplněno autentickými výpověďmi účastníků těchto skupin.
Je to výborná publikace a byť je to skupinová záležitost, tak se dají poznatky využít i v individuální praxi, ať už pro osobní rozvoj či profesně. Jedná se samozřejmě hlavně o prožitkovou záležitost, přesto svým stylem psaní a zařazením již zmíněných autentických zážitků se autorce podařilo atmosféru přenést i ke mně. A to je jedna z věcí, které považuji za cenné.
Obálka: 0/10
Anotace: Aktualizované vydání úspěšné publikace, která obsahuje kompletní informace o skupinových terapeutických procesech v autorčině ateliéru. Kamila Ženatá vytvořila ucelený systém práce s uzavřenými skupinami. V knize čtenářsky přístupnou formou popisuje bohaté osobní zkušenosti ze své více než dvacetileté terapeutické praxe. Přibližuje možnosti procesu sebevyjádření pomocí výtvarných technik a imaginace. Vysvětluje principy a postupy práce s klienty. V nabízených tématech se dotýká struktury osobnosti člověka a povzbuzuje čtenáře k jeho vlastnímu sebepoznání. Ukazuje jednotlivé kroky vedoucí k vyjádření, pochopení, přijetí a zpracování životní cesty jako tvůrčího procesu. Knihu působivě dotvářejí citace autentických výpovědí členů jednotlivých skupin.
Obrazy z nevědomí jsou určeny širokému okruhu čtenářů: zájemcům o seberozvoj, profesionálním pracovníků v psychoterapii a pomáhajících profesích i studentům psychologie, pedagogiky a souvisejících oborů.
Ukázka:
Setkání třinácté:
Prohlížení sestav
Stín nikdy nekončí - můžeme se s ním potkat kdykoli a kdekoli.
Nebylo možné, abychom ke Stínu vyjádřili všechno, co si myslíme, intuitivně cítíme či prožíváme v jeho souvislosti. Stín je symbol. A symbol nelze dost dobře vyjádřit slovy, je potřeba jej „zakoušet“.
Závěrečné prohlížení obrazů probíhá stejně jako ve všech jiných cyklech. Jednotlivci, ale i celá skupina pracují už velmi samostatně. Sestavu Stínu v další fázi práce s obrazy rozšíří o Dítě a Základní řadu. Před autorem se tak rozetře velká část jeho vnitřního světa, mapa - systém jeho psychické reality, vzpomínky, emoce, ale i jasné prvky směřující k podstatě a základu jeho individuality.
Autor, který si obrazy prohlíží, získává ucelený přehled, vhled do své vnitřní struktury. Může pozorovat motivy, které se opakují - až neuvěřitelně stejně - v různých časových obdobích. U některých lze dohledat i obrazy roky staré, kde se objeví stejné zpracování, takřka totožný motiv. Na druhou stranu lze vypozorovat jakousi vývojovou linii, v které se cosi rodí, dotváří, proměňuje, modeluje. U těch, kteří dříve malovali sevřené, ohraničené tvary, fragmenty, části, figury bez pozadí, se obrazy mění do celoplošně propracovaných ploch, uvolňuje se jejich projev a rozšiřuje schopnost rozmachu, jasně a přesvědčivě je znázorněn proces zpracování. Naopak v projevu, který byl zpočátku beztvarý, neobsahoval žádné konkrétní prvky, se malujícímu začne časem vytvářet ohraničovaný tvar, znovu a znovu formovaný, a tím formulovaný.