V jejím srdci svět se tříští
Originální název: She Has a Broken Thing Where Her Heart Should Be
Překlad: Lenka Faltejsková
Původní rok: 2020
Rok vydání: 2023
Žánr: thriller, fantasy, detektivní, mysteriózní
Počet stran: 635
Moje hodnocení: 9/10 Knihu jsem si kupovala primárně kvůli obálce, skvělý název v tom má taky prsty a naneštěstí se souzení tentokrát vyplatilo. Autor mě svým stylem psaní a příběhem dokázal vtáhnout prakticky hned. Díky krátkým a úderným kapitolám se to četlo dobře a rychle, nemohla jsem se dočkat rozuzlení. Je to jedna z těch knih, které je poněkud těžší odkládat. Dostalo mě to dokonce i emocionálně, postavy jsou tak vykreslené, že je téměř nemožné si k nim nevytvořit vztahy. A to doslova ke všem. Tak se i v jeden moment stalo, že jsem se skoro rozbrečela (autor u toho prý brečel opravdu).
Žánrově to je uváděné mimo jiné jako horor, což dle mého není až na několik scén, které by se tak asi označit daly, nicméně je to hlavně mysteriózní a ten zamíchaný thriller s nadpřirozenem, romancí a detektivním vyšetřováním mě bavil hodně. Hlavní hrdina Jack mi byl sympatický, ale ještě více jsem si oblíbila jeho kamaráda Dunka, což byla komplikovanější postava a holt mě to k němu táhlo více i co se týče zájmu o jeho příběh. Za zmínku by určitě stály i další vedlejší postavy, ale to bychom tady byli dlouho.
Celkově mě ale konec trochu zklamal tím, jak to všechno bylo, a taky mohl být drsnější. Myslím, že se tady ale projevilo moje očekávání, které se zvyšovalo už od prvních stran. Ale ano, byl to epický příběh, který mi přišel originální a čas s ním jsem si užila. A s autorem se jistě nesetkávám naposledy.
Obálka: 10/10
Anotace: Malý Jack chodí každý rok osmého srpna navštěvovat hrob svých rodičů. Právě na hřbitově se setkává s osmiletou Stellou Nettletonovou, která mu podivným způsobem zasáhne do života. Jack se s ní neodbytně touží setkat znovu, ale úspěšný je až osmého srpna dalšího roku.
Když ovšem v jedenácti letech tuto tajemnou dívku potká opět na stejném místě a ve stejný den, probere se následující ráno v temné uličce vedle mrtvého muže...
Ukázka: Stella
A stylem korespondoval s celým textem - krasopisem, použitým inkoustem, zaoblením každého písmena, očkem u t a obloučkem u e. Nechtěl jsem věřit, že to napsala stejná ruka, Stellina ruka, ale čím pozorněji jsem dopis zkoumal, tím jsem si byl jistější. Při šestém pokusu už jsem ho přes slzy ani nedokázal přečíst.
„Před sedmi lety jsme spolu seděli na téhle lavičce, ty já,“ pronesla Oliverová. „Tenkrát jsem ti vysvětlovala, že ji nikdy nebudeš mít. I kdybys po ní toužil sebevíc, nikdy nebude tvá. Pamatuješ si na to?“
Nereagoval jsem.
Slzy mi kapaly na dopis. Jedna spadla na slovo zapomeň. Sledoval jsem, jak se inkoust rozpíjí, šíří, jak se slovo rozmazává. Utřel jsem si oči hřbetem ruky, popotáhl jsem nudli, která mi málem ukápla z nosu.
„Celou dobu to pro ni byla jen hra. Hra, která dospěla do konce. Na můj vkus dost opožděně, ale hurá, je to tady.“ Přelétla mě pohledem a usmála se. „Povím jí, žeš plakal. Bude se jí to líbit. Možná teď půjdeš domů a podřízneš si zápěstí. To by se líbilo mně. Potřebuješ nůž? Určitě bych si zvládla nějaký opatřit.“
Muž za volantem už mě zase pozoroval a pobaveně se šklebil do zpětného zrcátka. Jeho spolujezdkyně vypadala, jako by měla každou chvíli vyprsknout smíchy. Hlavu držela sklopenou a rty pevně semknuté, snažila se ovládnout.
Natáhl jsem se k madlu dveří. Než mohla Oliverová cokoli dodat, strčil jsem Stellin dopis do kapsy, vyskočil ven a hnal jsem se pryč lijákem a tmou.
Nakladatelství: Fobos
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
„S Faustem to moc dobře nedopadlo. Ukázalo se, že duši potřebuješ mnohem víc než věci.“
Až tohle skončí, najdu způsob, jak očistit svou duši. To jsem si slíbil, přitom jsem však věděl, že se budu drhnout do konce života. Některé skvrny nepustí.
Jestli dojde na nejhorší, dokážeš ctít její rozhodnutí a umožnit jí, co si doopravdy přeje?