Čachtická paní
Originální název: Čachtická pani
Překlad: Karel Klebes
Ilustrace: Karel Kilberger
Původní rok: 1932
Rok vydání: 1991
Žánr: román, historická fikce, dobrodružné
Počet stran: 421
Moje hodnocení: 10/10* Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Přečetla jsem ji jedním dechem a je to hlavně jeden z těch románů, co vás vtáhnou do děje. Ačkoliv byste si to s nějakou postavou vyměnit rozhodně nechtěli. O to děsivější je uvědomění si, že autor čerpal ze skutečných událostí. Zároveň je to něčím ale i přitažlivé. Taky nesmím zapomenout zmínit úžasnou slovní zásobu.
V antikvariátu jsem jednou objevila vydání z roku 2007, které jsem ale nedočetla kvůli špatné (žádné?) korektuře. Bylo tam velké množství chyb, překlepů a poznámky neseděly s textem.
Obálka: 5/10
Anotace: Historický román o sadistické šlechtičně Alžbětě Báthoryové, která si chtěla uchovat mládí a krásu koupelemi v krvi svých mladých poddaných. Román vychází ze skutečných událostí, které na rozhraní 16. a 17. století rozbouřily obyvatele slovenských Čachtic a širokého okolí. Hraběnka Báthoryová, známá svou neobyčejnou krutostí, tehdy usmrtila na svém panství řadu mladých žen a dívek. Tato historická fakta doplňuje autor v literárním podání barvitou fantazií, s jejíž pomocí romanticky dotváří neúplný historický obraz.
Ukázka: Ve zdi se rozevřel tajný východ. Ale nestačila do něj vzklouznout, protože palatin, který uhodl její úmysl, jí skočil do cesty jako blesk.
Narazila do něj celým tělem.
Palatin ji prudce od sebe odstrčil, a když po dotyku jejího těla ucítil a uviděl na své ruce krev, zimničně se zachvěl a opanoval ho nevýslovný hnus.
Odstrčená paní zakopla o jednu z dívek a padla na koberec. Hned však vyskočila a jako smyslů zbavená se řítila na palatina.
,,Co tu pohledáváte? Vloupal jste se do mého hradu jako zloděj!" křičela a zeťové sledovali její chování jako omráčení. Na tváři hraběte Nyáryho se šklebil pokojný, pohrdavý úsměv.
Vrhla se na palatina a její ostré nehty se mu zabořily do obličeje.
,,Zvíře!" vykřikl palatin, chytil ji za ruce a stiskl je, až vyjekla bolestí. ,,Svažte ty bestie!"
Vojáci raz dva spoutali paní a dvě služky.
,,Prostestuji proti takovému násilí!" křičela Alžběta Báthoryová. ,,Jaký právem si dovolujete se mnou takhle zacházet?"
,,Zacpěte jí ústa!" rozkázal palatin vojákům. Ti splnili rozkaz bez meškání.
,,Nikdy nikdo už neuslyší tvůj hlas, čachtická paní," překypoval palatin hněvem, ale u vědomí důležitosti chvíle potlačoval své pobouření, mluvil smrtelně vážným a chladným hlasem v té nejdůstojnější póze, ,,nikdy nikdo nespatří tvou postavu a ty už nikdy neublížíš lidské bytosti..."
Drugeth a Zrinský poslouchali se zatajeným dechem. Alžběta Báthoryová, kterou vojáci drželi se svázanýma rukama, se v jejich zajetí svíjela, z očí jí sršela zlost a obličej měnil barvu. Ale palatinova slova, pod kterými duněl potlačovaný hněv a z jejichž chladu čišelo drtivé pohrdání, na ni dopadala jako krupobití, zchlazující planoucí vášně, hrůza jí prostupovala a srdce jí zuřivě tlouklo vzmáhajícím se strachem.
,,Věz, že na tváři země," pokračoval palatin, ,,jejíž vzduch nejsi hodna dýchat, prožíváš své poslední chvíle, naposledy tu na tebe svítí boží slunce, naposledy jsi tu mezi lidmi, do jejichž svazku nezasluhuješ patřit. Zmizíš z tohoto světa a už se do něj nikdy nevrátíš. Ať tě navždy obestře věčná tma, abys v ní ve věčném tichu a samotě jasně viděla svůj dosavadní zvrhlý život, naučila se chápat hloubku své podlosti. A pros Boha, aby ti odpustil tvé do nebe volající zločiny a přijal tě na milost."
V tajné síni se rozhostilo hrobové ticho, do něhož jen občas zasténala zmučená děvčata...
,,Čachtická paní," po působivé přestávce končil palatin povzneseným hlasem, ,,odsuzuji tě k doživotnímu žaláři v podzemí tvého vlastního hradu...!"
Takový ortel vyřkl nad paní, která po celý život dělala, co se jí zachtělo, a ničím svou svobodu neomezovala ani omezovat nedovolovala.
Teď, když se toho nejméně nadála, ztratila ji navždy a nemohla ani slovem protestovat, nemohla se ani dotknout člověka, který ji urazil jako dosud nikdo, nemohla se na něj vrhnout, aby mu vyškrábala chladné oči pod tím jeho přísným čelem a vyrvala mu jazyk, nástroj takového strašlivého rozsudku.
,,I vy dostanete zaslouženou odměnu," zabodl se očima do Dory a Ilony. ,,Vojáci, chopte se těch bestií! A o ty ubožačky je třeba se postarat, je-li v nich ještě kapka života."
Nakladatelství: Petrklíč
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Zamířil k vratům. Stiskl kliku a vrata hned povolila. Nač by poddaný zavíral, řekl si s trpným úsměvem. Před pány se nikdy dost nezavřeš.
Chtěl říci, že život pak už pro něj nebude mít cenu, když nebude moci žít tam, kde nechal své srdce. Ale zmlkl.
Ve světnici bylo ticho jako na hřbitově, kde se pochovávají city.