Lola Rose
Překlad: Daniela Feltová
Ilustrace: Nick Sharratt
Původní rok: 2003
Rok vydání: 2004
Žánr: pro děti a mládež
Počet stran: 239
Moje hodnocení: 6/10
Obálka: 2/10
Anotace: Když už to doma začne být moc nebezpečné, musí si Jani, její máma a malý bráška Johnny rychle sbalit všechny věci a utíkat uprostřed noci z domova. Přestože mají strach, že je táta chytne, cesta do Londýna a pobyt v hotelu vypadají zpočátku jako velké báječné dobrodružství. Dokonce si všichni změní jména a z Jani se stává skoro dospělá a děsně cool Lola Rose!
Život Loly Rose ale není tak krásný jako nové jméno. Nelíbí se jí ani mámino nové zaměstnání ani její nový přítel, z kluků ve škole také není moc nadšená. A když musí máma jednoho dne jít do nemocnice, Lola Rose je nucna chovat se daleko dospěleji, než se ve skutečnosti cítí.
Ukázka: „Tohle není Austrálie, ty trdlo,“ zasmála jsem se. „To byl jen vtip!“
„To je blbej vtip,“ rozčílil se Jonathan a začal do mě bušit pěstmi, Georgem i svou malou tvrdou hlavou.
„Hele, hele! Jau! Přestaň, Jonathane!“ bránila jsem se, zdvihla ho a roztočila ho kolem sebe. Obyčejně se mi podařilo ho tímhle způsobem uklidnit. Tentokrát to ale nefungovalo. Jonathan jenom bezútěšně plakal.
„No tak, Jonathane,“ chlácholila jsem ho a posadila si ho na bok.
„Já jsem Johnny,“ vzlykal.
„Chudák malej, už ani neví, kde je a jak se jmenuje,“ litovala ho máma. „Neměla jsi mu říkat o tý Austrálii.“
„Já vím. Mrzí mě to. Promiň, Jonathane.“
„Johnny!“
„Ne. Už nejsi Johnny,“ řekla vážně máma, chytila jeho obličej do dlaní a podívala se mu do očí. „Tohle není vtip, broučku. Ty a já a Jani jsme utekli z domova. A už se tam nikdy nevrátíme. Utekli jsme před tvým tátou, protože mě bil.“
„Protože jsi zlobila,“ řekl Johnny.
„Máma přece nezlobí, ty hlupáku,“ zprařila jsem ho a zatřásla s ním.
„Nech ho bejt, Jani. On jen papouškuje to, co říkal táta. Nemyslí to vážně,“ řekla máma. „Teď mě dobře poslouchej, zlatíčko. Nikdo si nezaslouží, aby ho někdo bil. Ani ty bys nikdy neměl nikoho bít. Jsi přece hodnej kluk. A Jani je hodná holka a já si nepřeju, aby se někomu z vás něco stalo. Začínáme teď novej život a všichni chceme, aby nám to dobře fungovalo, jasný?“
„Jasný,“ přikývla jsem. Šťouchla jsem do Jonathana. „Řekni taky jasný.“
„Nejasný,“ zamumlal Jonathan do mojí růžové kožešiny, ale obě jsme s mámou dobře věděly, že tohle je zase jeho vtip.
V kanceláři té charitativní organizace byl hodný jako beránek. „Já jsem Jonathan Luck a je mi pět let,“ oznámil, hned jak vstoupil.
Nakladatelství: BB/art
Knižní databáze: CBDB, Goodreads