Merde Impossible
Autor: Stephen Clarke
Originální název: Dial M For Merde
Překlad: Richard Podaný
Ilustrace:Jakub Požár
Původní rok: 2008
Rok vydání: 2010
Série: Paul West (4. díl)
Žánr: humor, román
Počet stran: 267
Moje hodnocení: 8/10 Ačkoliv je to můj oblíbený autor a tahle série je skvělá, tak musím říct, že tento díl je o něco slabší než ty předchozí. Děj mi tentokrát přijde až moc přitažený za vlasy, i když tam je pořád hodně scén, při kterých se bavím - Paul samozřejmě nechybí a s ním jeho věčné trable s ženskými.
Čte se to rychle a dobře jako vždy. Ráda bych taky vyzdvihla překladatele, protože odvedl skvělou práci. Originál sice neznám, ale už na českém překladu je znát, že některé pasáže nebyly jednoduché převést do češtiny, aby vtip zůstal.
Obálka: 0/10
Anotace: Paul West tentokrát dostane nabídku, která se neodmítá - dva slunečné týdny u moře all-inclusive, navíc s krásnou blondýnkou, která se ocitla na jihu Francie, aby zjistila, jak se to tam má s pašováním kaviáru. Brzy je však nad slunce jasné, že se zajímá o mnohem větší rybu, než je jeseter, a Paul se začne cítit jako James Bond v akci... A trochu jako Mata Hari.
Mezitím si Paulova kamarádka Elodie bere francouzského aristokrata a Paul je pověřen organizováním hostiny. Vařit pro francouzskou smetánku je vskutku riskantní úkol, ovšem Paul doufá, že se ni nemůže pokazit. Nebo může?
Ukázka: Ženy prodávající ryby byly navlečené ve spoustě pytlovitých svetrů a v plastových zástěrách, ale vypadaly vysloveně suchozemsky. Vlasy měly odbarvené na blond nebo do barvy červeného vína Côtes du Rhône, jako mívají pařížské pekařky. Všechny se s výrazným místním přízvukem vyptávaly svých středostavovských zákazníků, jestli chtějí ty mořské jazyky a pražmy i vykuchat.
Všiml jsem si, že u několika stánků se ryby prodávají živé. Mořské jazyky sebou plácaly a rougets - pramice nachové - otevíraly a zavíraly tlamky překvapením nad tím, že mají lidské publikum. Taková přecitlivělost byla pokrytecká, ale mně bylo opravdu líto drobných poissons de roche, protože byly barevné jako akvarijní rybky a byli to moji kamarádi z potápění v Collioure a na Bendoru. A v půli toho podvodního maškarního bálu si někdo přišel a unesl je. U dvou stánků jich byly celé hromádky a rybky byly pořád živé a mrskaly sebou jako ten růžový delfínek v hotelovém pokoji. Napadlo mě, že je všechny koupím a vypustím je v přístavu, ale vypadaly už dost vysíleně. Kdybych je pustil do znečištěné přístavní vody, nejspíš by jen polehávaly na boku u hladiny a uklovali by je rackové.
Šel jsem ještě dál a vytočil jsem Léannino číslo. Vzala to okamžitě a řekla mi, ať se podívám nahoru na hotel. Její hlas zněl, jako kdyby stála v aerodynamickém tunelu.
Poslechl jsem ji a... proboha, ona stála na střeše a opakovala to akrobatické představení z Collioure.
„Dávej pozor,“ varoval jsem ji. „M je v pokoji a spí. Uslyší tě a probudí se. Už má nějaké podezření, protože jste prohledali pokoj. Vlastně... prohledali jste ho, že jo?“
„Ano, ano. Prosím počkej, zavolám ti na chvíli.“
„Jenže já s tebou potřebuju mluvit. M chce, abysme se rozešli...“
„Monsieur, Monsieur.“ Za rukáv mě tahala nějaká stará paní. Na sobě měla beztvarý zelený svetr a jasně červený šátek. Pokoušela se mi vrazit do ruky sáček s citróny. „Des citrons, Monsieur?“ Skoro bolestivě mě chytila za loket a vlekla mě ke svému stánku s citrusovými plody.
Nakladatelství: Plus
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Špatné manželství končí rozvodem, dobré smrtí.
„Proč jsi chtěla oddělat francouzského prezidenta?“
„Protože to je jednodušší než oddělat celou francouzskou vládu.“