Stíny v zrcadle
Autorka: Inger Edelfeldt
Originální název: Skuggorna i spegeln
Překlad: Jana Holá
Původní rok: 2003
Rok vydání: 2005
Žánr: román, fantasy, pro mládež, romantické
Počet stran: 181
Moje hodnocení: 10/10
Obálka: 1/10
Anotace: Sedmnáctiletá Arri není se svým životem nijak zvlášť spokojená - otec je nudný knihovník, matka propadla laciné psychologii a mladší sestra se chová hůř než ta neujunylejší hrdinka z jihoamerické telenovely. Kromě toho jsou oba rodiče členy klubu Tolkienových fanoušků a dcery pojmenovali v duchu Pána prstenů... Arri miluje originálního spolužáka Oscara, který vypadá jako hlavní hrdina hororu a ve volném čase se věnuje stříbrotepectví, ale ten podle všeho dává přednost jiné dívce... Ještě že má Arri ve svém pokoji ZRCADLO!
Ukázka: Snažila jsem se zatím utřídit myšlenky. Nejjednodušší bylo samozřejmě věřit, že to byl jen sen. Jinak by přece měly být v koši mezi jogurtem a ovocem stopy po červeném víně? Ale jak jsem se dostala do postele? A proč jsem ležela jako mrtvá? Někde jsem četla, že čarodějnice v Itálii v patnáctém století dovedly opustit své tělo, které se pak zdálo být jako mrtvé, zatímco si poletovaly venku. Ale jak bych v tom případě získala takový talent, lze-li to za talent pokládat? Pamatovala jsem si vše naprosto zřetelně, tak zřetelně, že mi to připadalo téměř skutečnější než můj současný stav. Vzpomínala jsem si na Leonida, na zámecké chodby, Radu, Měsíční zahradu - i na toho odporného netvora, který nás napadl. Ale nejlépe jsem si vybavovala Leonidova slova: „Myslím si ostatně, že tvému setkání s tím mladíkem by nemělo nic stát v cestě.“
A s těmito slovy v hlavě a s blaženým úsměvem na rtech jsem vzápětí usnula.
Když jsem se vzbudila, Sofie už byla pryč. Ale Placenta se vrátila. Umyla odpadkový koš. Souhlasila, že jsem asi šla do školy moc brzy. Přesto se bohužel tvářila trochu ustaraně.
Sama jsem se ale cítila dobře. Krásná a klidná. A plná nadějí, co přinese zítřek.
Nakladatelství: Albatros
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Originální název: Skuggorna i spegeln
Překlad: Jana Holá
Původní rok: 2003
Rok vydání: 2005
Žánr: román, fantasy, pro mládež, romantické
Počet stran: 181
Moje hodnocení: 10/10
Obálka: 1/10
Anotace: Sedmnáctiletá Arri není se svým životem nijak zvlášť spokojená - otec je nudný knihovník, matka propadla laciné psychologii a mladší sestra se chová hůř než ta neujunylejší hrdinka z jihoamerické telenovely. Kromě toho jsou oba rodiče členy klubu Tolkienových fanoušků a dcery pojmenovali v duchu Pána prstenů... Arri miluje originálního spolužáka Oscara, který vypadá jako hlavní hrdina hororu a ve volném čase se věnuje stříbrotepectví, ale ten podle všeho dává přednost jiné dívce... Ještě že má Arri ve svém pokoji ZRCADLO!
Ukázka: Snažila jsem se zatím utřídit myšlenky. Nejjednodušší bylo samozřejmě věřit, že to byl jen sen. Jinak by přece měly být v koši mezi jogurtem a ovocem stopy po červeném víně? Ale jak jsem se dostala do postele? A proč jsem ležela jako mrtvá? Někde jsem četla, že čarodějnice v Itálii v patnáctém století dovedly opustit své tělo, které se pak zdálo být jako mrtvé, zatímco si poletovaly venku. Ale jak bych v tom případě získala takový talent, lze-li to za talent pokládat? Pamatovala jsem si vše naprosto zřetelně, tak zřetelně, že mi to připadalo téměř skutečnější než můj současný stav. Vzpomínala jsem si na Leonida, na zámecké chodby, Radu, Měsíční zahradu - i na toho odporného netvora, který nás napadl. Ale nejlépe jsem si vybavovala Leonidova slova: „Myslím si ostatně, že tvému setkání s tím mladíkem by nemělo nic stát v cestě.“
A s těmito slovy v hlavě a s blaženým úsměvem na rtech jsem vzápětí usnula.
Když jsem se vzbudila, Sofie už byla pryč. Ale Placenta se vrátila. Umyla odpadkový koš. Souhlasila, že jsem asi šla do školy moc brzy. Přesto se bohužel tvářila trochu ustaraně.
Sama jsem se ale cítila dobře. Krásná a klidná. A plná nadějí, co přinese zítřek.
Nakladatelství: Albatros
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
