Zakřič do tmy já

 
Autorka: Eva Lenartová
Rok vydání: 1992
Žánr: román, pro mládež
Počet stran: 154
Moje hodnocení: 10/10
Obálka: 0/10
Ukázka: Bára vzala otcovo počínání jako výzvu. Překročila maminčiny nohy a zmizela ve sklepě, ze kterého se vzápětí ozval rachot sypajícího se nikým nepoužívaného nářadí. Maminka polekaně vykročila za ní, ale Bára vylezla hned na světlo i s kosou. Pár minut jí trvalo, než našla brousek, a tím táta získal náskok. Když si opírala kosu o rameno, zařízl se ji do uší ostrý zvuk sekačky. Zrychlila pohyby. Znalecky přejela palcem ostří a zamračila se. To by chtělo naklepat, ne nabrousit, prohodila nespokojeně. Namočila brousek a rychlými tahy upravovala ostří. Brousek s pochvou pověsila na strom. Jestlipak to bude ještě umět. Loni v létě ji to učil Tánin dědeček, tenkrát jí to docela šlo, ale mohla taky všechno zapomenout. Rozkročila se a nepatrně předklonila. Hlavně příliš nekrčit ruce a dostat se do rytmu, pak už jde všechno samo, připomínala si pokyny Tánina dědečka. Opsala kosou oblouk a tráva se poslušně položila do pokosu. Popošla dopředu a znovu zhoupla kosu. Jde to, zaradovala se a plynule přešla do dalšího pohybu. Chrrr, špička kosy zůstal trčet v zemi. Bára se nenápadně rozhlédla, naštěstí nebyl nablízku žádný svědek. Přejela brouskem pochroumané ostří a za chvíli znovu vklouzla do pravidelného houpavého rytmu. Za pár minut ji bolely obě ruce, cítila, že jí pod levým malíčkem roste puchýř. Bolela ji záda a mezi lopatkami si hledaly cestu kapky potu. Zastavit se však nechtěla. Těšil ji tichý svist kosy, jedním směrem položená tráva, jako by si někdo dal práci s každým stéblem zvlášť, těšila ji námaha, kterou musela vynaložit ke každému novému záběru, i ten rostoucí puchýř pod malíčkem. A navíc - tatínek se sekačkou jí byl v patách. Došla k cestičce vyložené kameny, otočila se a postupovala v opačném směru. Tatínkova sekačka ukrajovala trávník rychleji než kosa, Bára taky usoudila, že asi nebude dělat puchýře a lechtat záda kapkami potu, přesto měla kosa proti sekačce velikou přednost, její chod byl zcela tichý a nezávislý na elektrické zásuvce. Bára si netroufala tvrdit, že na zdroji energie, tím byla v daném případě ona sama, ale považovala se za levnější pracovní sílu než elektřina. V žádném případě toho po takovém tělocviku nesní víc než jindy. Zmoženě dodělala pátý řádek a narovnala záda. Tatínkova sekačka vesele hrčela dál, po únavě ani stopy. Ukusovala poslední kartáče trávy rozdělující Bářino a tatínkovo území. Zelené stonky se při dotyku struny téměř nepostihnutelně zachvěly, sklonily se k zemi a uvolnily místo dalším. Tatínek stáhl ruku z tlačítka. Ticho se s nepříjemnou silou nutilo do uší, pak se postupně rozlilo zpátky do prostoru a stalo se opět tichým.

Nakladatelství: Sfinga
Knižní databáze: CBDB, Goodreads