Theaitétos
Autor: Platón
Originální název: Θεαίτητος
Překlad: František Novotný
Původní rok: 370 př. n. l.
Rok vydání: 2007
Žánr: filosofie
Počet stran: 104
Moje hodnocení: 5/10 Dialog Sókrata s Theaitétem (objevuje se i jeho učitel Theodóros) o tom, co je vědění, byl pro mě dost náročný na soustředění a o to ještě těžší na porozumění. Trochu mi to připadalo jako točení se v kruhu, než jsme se dostali k podstatě věci, a to mě moc nebavilo, protože mi to nepřišlo zajímavé.
Ocenila jsem ale zase uvedení do kontextu, méně opět poznámky až na konci.
Obálka: 9/10
Ukázka: Sókr. Za prvné, že jsme se domnívali, že tazatel něco vyrozumívá z naší odpovědi, když řekneme „hlína“, ať už k tomu doložíme loutkářská nebo ji určímě podle kterýchkoli jiných řemeslníků. Či se domníváš, že někdo rozumí jménu některé věci, o které neví, co to je?
Theait. Nikoli.
Sókr. Tedy ani nerozumí slovům „vědění o obuvi“, kdo neví, co je vědění.
Theait. Jistě ne.
Sókr. Tedy kdo nezná podstaty vědění, nerozumí, co znamená ševcovství ani které jiné řemeslo.
Theait. Tak jest.
Sókr. Směšná jest tedy odpověď, když někdo na otázku, co je vědění, odpovídá tím, že jmenuje některé umění. Neboť v odpovědi uvádí vědění k něčemu se vztahující, a na to nebyl tázán.
Theait. Podobá se.
Sókr. A dále, ačkoli bylo možno odpověděti prostě a stručně, zachází si po nekonečné cestě. Například na otázku o hlíně bylo možno dáti prostou a jednoduchou odpověď, že hlína je země navlhčená vodou, ale k čemu je, to nechat být.
Theait. Nyní se to takhle, Sókrate, jeví snadným; avšak skoro se mi zdá, že tvá otázka je taková, jaká nás samy nedávno v hovoru napadla, mne a tvého jmenovce tuhle Sókrata.
Sókr. Jaká to, Theaitéte?
Theait. Tuhle Theodóros nám znázorňoval obrazci cosi o mocninách,7 o čtverci obsahujícím tři čtverečné stopy a o čtverci obsahujícím pět čtverečných stop, že svou stranou nejsou souměřitelné se čtvercem o jedné stopě, a tak probíral jednu mocninu po druhé až po čtverec o sedmnácti čtverečných stopách; při tomto se nevím proč zastavil. A tu nás napadla taková myšlenka - když se jevilo, že těch mocnin je nekonečné množství - pokusit se je sebrat v jedno jméno, kterým bychom nazvali všechny tyto mocniny.
7 Starověcí matematikové, neznajíce obecných čísel, užívali k výkladům matematických vztahů metody geometrické, grafické. Problém, o kterém vykládal Theodóros a který řešil Theaitétos se Sókratem Mladším, se týkal rozdílu druhých odmocnin jednotlivých čísel, odmocnin racionálních a iracionálních.
Nakladatelství: Oikoymenh
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Originální název: Θεαίτητος
Překlad: František Novotný
Původní rok: 370 př. n. l.
Rok vydání: 2007
Žánr: filosofie
Počet stran: 104
Moje hodnocení: 5/10 Dialog Sókrata s Theaitétem (objevuje se i jeho učitel Theodóros) o tom, co je vědění, byl pro mě dost náročný na soustředění a o to ještě těžší na porozumění. Trochu mi to připadalo jako točení se v kruhu, než jsme se dostali k podstatě věci, a to mě moc nebavilo, protože mi to nepřišlo zajímavé.
Ocenila jsem ale zase uvedení do kontextu, méně opět poznámky až na konci.
Obálka: 9/10
Ukázka: Sókr. Za prvné, že jsme se domnívali, že tazatel něco vyrozumívá z naší odpovědi, když řekneme „hlína“, ať už k tomu doložíme loutkářská nebo ji určímě podle kterýchkoli jiných řemeslníků. Či se domníváš, že někdo rozumí jménu některé věci, o které neví, co to je?
Theait. Nikoli.
Sókr. Tedy ani nerozumí slovům „vědění o obuvi“, kdo neví, co je vědění.
Theait. Jistě ne.
Sókr. Tedy kdo nezná podstaty vědění, nerozumí, co znamená ševcovství ani které jiné řemeslo.
Theait. Tak jest.
Sókr. Směšná jest tedy odpověď, když někdo na otázku, co je vědění, odpovídá tím, že jmenuje některé umění. Neboť v odpovědi uvádí vědění k něčemu se vztahující, a na to nebyl tázán.
Theait. Podobá se.
Sókr. A dále, ačkoli bylo možno odpověděti prostě a stručně, zachází si po nekonečné cestě. Například na otázku o hlíně bylo možno dáti prostou a jednoduchou odpověď, že hlína je země navlhčená vodou, ale k čemu je, to nechat být.
Theait. Nyní se to takhle, Sókrate, jeví snadným; avšak skoro se mi zdá, že tvá otázka je taková, jaká nás samy nedávno v hovoru napadla, mne a tvého jmenovce tuhle Sókrata.
Sókr. Jaká to, Theaitéte?
Theait. Tuhle Theodóros nám znázorňoval obrazci cosi o mocninách,7 o čtverci obsahujícím tři čtverečné stopy a o čtverci obsahujícím pět čtverečných stop, že svou stranou nejsou souměřitelné se čtvercem o jedné stopě, a tak probíral jednu mocninu po druhé až po čtverec o sedmnácti čtverečných stopách; při tomto se nevím proč zastavil. A tu nás napadla taková myšlenka - když se jevilo, že těch mocnin je nekonečné množství - pokusit se je sebrat v jedno jméno, kterým bychom nazvali všechny tyto mocniny.
7 Starověcí matematikové, neznajíce obecných čísel, užívali k výkladům matematických vztahů metody geometrické, grafické. Problém, o kterém vykládal Theodóros a který řešil Theaitétos se Sókratem Mladším, se týkal rozdílu druhých odmocnin jednotlivých čísel, odmocnin racionálních a iracionálních.
Nakladatelství: Oikoymenh
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
