Umění žít šťastně

Podtitul: Buddhova Abhidhamma v praxi meditace a zvládání života
Autor: Mirko Frýba
Původní rok: 2003
Rok vydání: 2013
Žánr: psychologie, filosofie, osobní rozvoj, spiritualita
Počet stran: 266
Moje hodnocení: 7/10 Ze začátku to pro mě bylo těžké čtení, zvlášť když to bylo první podrobné setkání s Abhidhammou. Teorie je protkána praktickými cvičeními, na které jsem během četby neměla tolik kapacity, takže se k tomu budu vracet, ale vzhledem k tomu, že se jedná hlavně o zaměření na přítomnost, vnímání svého těla, soustředěnost a odpoutání se od hmotných věcí, tak to už pro mě tak neznámé není. Některé úhly pohledu pro mě byly ale objevné, a to považuji za přínosné. Určitě je to obecně text, ke kterému je potřeba se vracet opakovaně a nečíst rychle, aby ho člověk plně pochopil a vytěžil z toho co nejvíce do reálného života. S některými myšlenkami jsem souznila více než s jinými, celkově jsem oceňovala to vyznění o přijetí vlastní zodpovědnosti. Taky jsem se asi poprvé setkala s tím, že autor mluví celou dobu k mužům i ženám, což bylo příjemné.
Obálka: 2/10
Anotace: Umění žít šťastně je knihou, ke které se čtenář vrací pro požitek z četby a pro poučení, jak stále lépe zvládat každodenní život pomocí meditace.
Každá zná štěstí a radost z vlastní zkušenosti. Schopnost žít šťastně lze však také vědomě rozvíjet. V každodenním životě lze vytvářet podmínky, které otvírají prostor pro spontánní vznikání blahodárných stavů mysli. Kniha vysvětluje techniky meditace a postupy každodenního zvládání života, které vedou ke štěstí. Autor však nedává jednoduché rady, nýbrž nabízí praktické postupy a strategie tak, aby si je snadno každý sám prožitkově ověřil a pak kreativně použil.
Umění žít šťastně učí metody, jak rozvíjet blahodárné stavy mysli - všímavost, radost, moudrost - a jak je využívat v každodenním životě.
Ukázka: Všechna cvičení jasného vědění mohou být prováděna přímo na každodenním prožívání. Nepotřebujeme pro ně žádný rozvrh hodin - pokud se ovšem nerozhodneme třeba během týdne prázdnin vyhýbat se všem aktivitám, které zaujímali mysl, abychom se po celou dobu bdělého prožívání věnovali systematickému členění všeho, co děláme, právě do těch sedmi oblastí jasného vědění. Na rozdíl od cvičení všímavosti těla popsaného na začátku této kapitoly, neděláme však žádné rozhodnutí pro setrvávání u určitých jevů. Cvičíme se pouze v jasném vědění o tom, co se samo všímavosti nabízí.

1. Jasné vědění u pozic těla

Když se mi příležitostně vynoří vědění „teď sedím“ nebo „sedím, abych mohl(a) v klidu číst“, ta už je to dostatečně jasné vědění a žádné další úvahy navíc nejsou zapotřebí. Potud nejde také o žádnou změnu pozice, která je plánovaná nebo reflektovaná. Teprve, když uléhám k odpočinku nebo vstávám se záměrem protáhnout se, je namístě udělat si vnitřně poznámku „oblast pozic těla“. Zrovna tak je taková vnitřní poznámka užitečná, když si všímám tělesného výrazu nálad - viz podkapitola 3. Irijá-patha: Uvědomování polohy těla - a setrvávám přitom nadále v oblasti tělesného prožívání bez jakéhokoliv úletu do asociovaných myšlenek, kterým bych ztratil(a) zakotvení v tělesné skutečnosti. S myšlením je lepší zacházet šetrněji - hlavně je-li bez účelu - a spíše zůstávat u tělesného prožívání. Inteligence nám pak umožňuje taková poznání, která bychom čtením nebo přemýšlením nezískali.

2. Jasné vědění při usínání a probouzení

Když jdeme spát, je jasné vědění mimo jiné též důležitým předpokladem všech technik experimentování se sny, tréninku takzvaného „vnitřního budíka“, jakož i pro utváření začátku dne, což je doporučení hodné - pokud ovšem ovládáme účinnou metodu reflektování (viz str. 144) a třeba i po únavném dni se od něj umíme osvobodit krátkým reflektováním.

Nakladatelství: Albert
Knižní databáze: CBDB, Goodreads