Pravdivá zpověď Adriana Molea
Autorka: Sue Townsend
Originální název: True Confessions of Adrian Albert Mole/Adrian Mole and The Small Amphibians
Překlad: Helena Hartlová
Ilustrace: Václav Kabát
Původní rok: 1989/1991
Rok vydání: 1996
Série: Deníky Adriana Molea (3. a 3.5 díl)
Žánr: humor, novela, pro mládež, deník
Počet stran: 142
Moje hodnocení: 6/10 Kniha obsahuje 3. díl a 3.5 díl deníků Adriana, který dál neúspěšně pluje svým životem. Deníkové zápisy jsou v první části delší než u předchozích dílů a také je tam méně humoru, což pak platí i u mezidílu, který hodnotím ještě níže (5/10). Jsou tu také velké skoky v čase, ale pořád se to dobře a rychle čte.
Obálka: 4/10
Anotace: Pravdivá zpověď Adriana Molea představuje čtenářům stručné zápisky, jež si náš známý adolescent smutné postavy pořizoval v šestiletém období 1984-1991, kdy již překonal své hořké zrání, ale do těch pravých let v divočině velkého světa mu ještě něco scházelo. Knížka má dvě části - první je samotná Zpověď, druhá pak nese název Adrian Mole a malí obojživelníci - a na jejích stránkách se dočteme např. o tom, jak se Pandora začíná Adrianovi neodvratně vzdalovat, jak maturita a vyhlídky na další studium skončí katastrofou, jak to vlastně bylo mezi Adrianem a Sharon Bottovou a jak se z třídního násilníka Barryho Kenta vyklubal nejen opovrženíhodný vězeň, ale i oslavovaný „skinheadský básník“. Navrch se s Adrianem podíváme do Moskvy a prožijeme s ním trapná úskalí prvního zaměstnání v městské knihovně, po němž následuje odchod do Oxfordu, neboť doma už není místo. A je to asi už Adrianův osud, že ho v univerzitním městě nečeká studium, ale soužití s Pandořiným excentrickým manželem Julianem či věčné konflikty s šéfem na O. Ž. P. i s instruktory v autoškole..., zatímco v Leicesteru matka strojí svatbu s mladičkým podnájemníkem Muffetem.
Ukázka:
Čtvrtek, 19. července
OXFORDSKÉ DIVADLO
Barry Kent dneska večer absolvoval nahrávku pořadu BBC „S největší radostí“. Jeho oblíbená prozaická a básnická díla četl jeden známý herec a jedna známá herečka. Herec byl ten, co hrával toho velkého chlapa v tom televizním seriálu o tom holandském policajtovi. Herečka byla ta, co věčně brečela v tom seriálu o viktoriánských služkách. Na závěr Kent vykřičel do publika svou vlastní báseň „Škvor“.
ŠKVOR
Jak škvoři hovna poměřit?
Jak zjistit, kolik můžou mít?
Je vůbec způsob, jak zvážit v kusu
ty malé hromádky škvořího trusu?
V BBC souhlasili, že odvysílají slovo „hovna“, pokud budou smět nahradit pískáním ona ještě obscénnější slova užitá během programu. Obávám se, že to ukazuje na snižování úrovně. Příště Kent vystoupí v pořadu „Co byste si vzali s sebou na pustý ostrov?“.
Pátek, 20. července
Udělal jsem obrátku s couváním na pátý pokus. Jsem sám sebou naprosto nadšen. Začal jsem se poohlížet po ojetých autech s vyhlídkou na to, že si nějaké koupím. Dneska jsem dostal pohled od matky a Muffeta, jsou ve Španělsku.
Milý Adriane,
slunce, sůl, sex a sangria!
Srdečně!
Máma a Martin
Nakladatelství: Mladá fronta
Knižní databáze: CBDB, Goodreads, Goodreads
Originální název: True Confessions of Adrian Albert Mole/Adrian Mole and The Small Amphibians
Překlad: Helena Hartlová
Ilustrace: Václav Kabát
Původní rok: 1989/1991
Rok vydání: 1996
Série: Deníky Adriana Molea (3. a 3.5 díl)
Žánr: humor, novela, pro mládež, deník
Počet stran: 142
Moje hodnocení: 6/10 Kniha obsahuje 3. díl a 3.5 díl deníků Adriana, který dál neúspěšně pluje svým životem. Deníkové zápisy jsou v první části delší než u předchozích dílů a také je tam méně humoru, což pak platí i u mezidílu, který hodnotím ještě níže (5/10). Jsou tu také velké skoky v čase, ale pořád se to dobře a rychle čte.
Obálka: 4/10
Anotace: Pravdivá zpověď Adriana Molea představuje čtenářům stručné zápisky, jež si náš známý adolescent smutné postavy pořizoval v šestiletém období 1984-1991, kdy již překonal své hořké zrání, ale do těch pravých let v divočině velkého světa mu ještě něco scházelo. Knížka má dvě části - první je samotná Zpověď, druhá pak nese název Adrian Mole a malí obojživelníci - a na jejích stránkách se dočteme např. o tom, jak se Pandora začíná Adrianovi neodvratně vzdalovat, jak maturita a vyhlídky na další studium skončí katastrofou, jak to vlastně bylo mezi Adrianem a Sharon Bottovou a jak se z třídního násilníka Barryho Kenta vyklubal nejen opovrženíhodný vězeň, ale i oslavovaný „skinheadský básník“. Navrch se s Adrianem podíváme do Moskvy a prožijeme s ním trapná úskalí prvního zaměstnání v městské knihovně, po němž následuje odchod do Oxfordu, neboť doma už není místo. A je to asi už Adrianův osud, že ho v univerzitním městě nečeká studium, ale soužití s Pandořiným excentrickým manželem Julianem či věčné konflikty s šéfem na O. Ž. P. i s instruktory v autoškole..., zatímco v Leicesteru matka strojí svatbu s mladičkým podnájemníkem Muffetem.
Ukázka:
Čtvrtek, 19. července
OXFORDSKÉ DIVADLO
Barry Kent dneska večer absolvoval nahrávku pořadu BBC „S největší radostí“. Jeho oblíbená prozaická a básnická díla četl jeden známý herec a jedna známá herečka. Herec byl ten, co hrával toho velkého chlapa v tom televizním seriálu o tom holandském policajtovi. Herečka byla ta, co věčně brečela v tom seriálu o viktoriánských služkách. Na závěr Kent vykřičel do publika svou vlastní báseň „Škvor“.
ŠKVOR
Jak škvoři hovna poměřit?
Jak zjistit, kolik můžou mít?
Je vůbec způsob, jak zvážit v kusu
ty malé hromádky škvořího trusu?
V BBC souhlasili, že odvysílají slovo „hovna“, pokud budou smět nahradit pískáním ona ještě obscénnější slova užitá během programu. Obávám se, že to ukazuje na snižování úrovně. Příště Kent vystoupí v pořadu „Co byste si vzali s sebou na pustý ostrov?“.
Pátek, 20. července
Udělal jsem obrátku s couváním na pátý pokus. Jsem sám sebou naprosto nadšen. Začal jsem se poohlížet po ojetých autech s vyhlídkou na to, že si nějaké koupím. Dneska jsem dostal pohled od matky a Muffeta, jsou ve Španělsku.
Milý Adriane,
slunce, sůl, sex a sangria!
Srdečně!
Máma a Martin
Nakladatelství: Mladá fronta
Knižní databáze: CBDB, Goodreads, Goodreads
Oblíbené úryvky z knihy
Zeptal jsem se, jestli by mi nějaké ženské hormony nemohli odstranit. Dr. Grey se příšerně, hořce zasmál a jako obvykle mi poradil, abych šel ven a nechal si okopat hlavu při ragby. Když jsem opouštěl jeho ordinaci, řekl: „A nechci tě tady vidět aspoň dva měsíce.“ „Ani kdybych vážně onemocněl?“ zeptal jsem se. „Především kdybys vážně onemocněl.“
ACH, VY MOSKEVSKÉ TRAMVAJE
Jsou vaše kola revoluční?
Jsou vaše vozy kovány z ocele
konfliktů?
Jsou vaše sedadla bez řezných ran
potřísněna krví?
Cestují pasažéři dál v kolejích
obětí a sebezapření?
Já, Adrian Mole, to brzy zjistím
protože už ráno budu jedním z cestujících.
