Relikvie
Autoři: Douglas Preston, Lincoln Child
Originální název: The Relic
Překlad: Jaroslav Žerávek
Původní rok: 1995
Rok vydání: 2016
Série: Pendergast (1. díl)
Žánr: mysteriózní thriller, horor
Počet stran: 349
Moje hodnocení: 4/10 Tak tohle bylo poměrně velké zklamání. Naneštěstí se to nečetlo úplně špatně, takže jsem to zvládla nakonec dočíst, jen to trvalo delší čas. Kapitoly jsou velmi krátké, což má někdy smysl, ale tady mi to vůbec nesedlo. Zřejmě to mělo postupem budovat napětí, pro mě to však bylo zbytečně roztahané a nudné, než jsme se ke konci dohrabali k akčnímu vrcholu, který mě v té době ale už moc nezajímal. Bylo to určitě dané i nezajímavými postavami, té ústřední (celé série, předpokládám) navíc nebylo věnováno příliš prostoru. Ono to začalo v podstatě dobře, první strany slibovaly příběh plný tajemna a napětí, to se ale vzápětí změnilo v nezáživné vyprávění, které trvalo většinu knihy, a konec s překvapením to už bohužel nezachránil.
Obálka: 2/10
Anotace: Expedice v Amazonské džungli pátrá po tajemném kmeni Kothogů. Nalezne chatrč s kultovními předměty kmene, mezi nimiž je dokonale propracovaná soška podivné bytosti.
Tuto sošku vedoucí výpravy Whittlesey z chatrče uloupí, zabalí a pošle do Muzea dějin přírody v New Yorku. Celá expedice ale skončí tragicky, někteří členové se ztratí v džungli, ostatní zahynou při leteckém neštěstí. Z celé výpravy zbylo pouze několik beden nálezů, které se dostanou do muzea a skončí v depozitáři. O pět let později se v Muzeu připravuje velkolepá výstava o přírodním náboženství. Má za úkol přilákat co nejvíce návštěvníků, proto je většina exponátů do expozice umístěna až na poslední chvíli. Těsně před zahájením výstavy dojde ale v muzeu k sérii záhadných vražd. Jejich oběti jsou zohaveny, chybí jim podvěsek mozkový. Záhadě se snaží přijít na kloub skupina vědců v čele s doktorem Frockem a jeho asistenty Margo Greenovou a Gregem Kawakitou, a také policisté vedení poručíkem D'Agostou a agentem FBI Pendergastem. Postupně vychází najevo, že vraždy má na svědomí bytost, jejíž sošku před léty ukořistil pro muzeum na své výpravě Whittlesey. Když nenašla tato bytost ve své domovině žádný přirozený zdroj potravy, který představovaly listy jedné tropické rostliny, vydala se za jejich jediným zdrojem - za bednami s nálezy, které byly zabaleny právě do listů této rostliny. Lidský podvěsek mozkový byl jedinou adekvátní náhradou látky, kterou Mbwun z rostlin čerpal.
Ukázka: Nepřestával na ni upírat pohled, ruce se mu lehce třásly. „Cuthbert nám říkal, že vyhledal ty bedny, aby z nich vytáhl Mbwunovu sošku, a při té příležitosti zjistil, že jedna z nich je rozbitá a všude kolem se válejí tahle vlákna. Vlastně, když na to teď myslím, v jedné z větších beden téměř žádná vlákna nebyla. Takže tohle stvoření se těmi vlákny muselo nějakou dobu živit. Nepotřebuje jich sníst mnoho - koncentrace hormonů ve vláknech musí být velmi vysoká -, ale zjevně potřebuje jejich pravidelný přísun.“
Frock se opřel o opěradlo svého vozíku. „Před deseti dny přemístili bedny do bezpečnostní zóny a o tři dny později dochází k vraždě těch dvou chlapců. Další den a je zabitý strážný. Co se stalo? Je to prosté: ta bestie se už nemůže dostat k vláknům, takže zabije člověka a sežere jeho hypotalamus a tak uspokojí svou potřebu. Ale hypotalamus vylučuje pouze malé dávky hormonů, proto představuje jen slabou náhražku vláken. Na základě koncentrací popsaných v tomhle materiálu bych odhadoval, že k dosažení koncentrace stejné jako v půl unci těchto rostlin by bylo potřeba přibližně padesáti lidských mozků.“
„Pane doktore,“ řekla Margo, „myslím, že Kothogové tuhle rostlinu pěstovali. Whittlesey vložil do lisu na rostliny několik exemplářů a ta rytina zachycuje její sklizeň. Jsem si jistá, že tahle vlákna jsou vlastně rozdrcené stonky té leknínovité rostliny z lisu - rostliny zobrazené na tomto kotouči. A teď už taky víme, že tahle vlákna měla na mysli ta stařena, když křičela ‚Mbwun‘. Mbwun, syn ďábla: tak se jmenuje tahle rostlina!“
Rychle vytáhla tu zvláštní rostlinu z lisu. Byla tmavě hnědá a zkroucená, se sítí tmavých žilek. List byl silný a kožovitý a černý stonek měla tvrdý jako suchý kořen. Margo k ní zvědavě přičichla. Páchla po pižmu.
Frock se na ni díval se směsicí bázně a fascinace. „Margo, to je skvělé,“ prohlásil. „Kothogové museli kolem téhle rostliny, její sklizně a úpravy vytvořit celý obřad - bezpochyby proto, aby tu bestii uklidnili. A není pochyb ani o tom, že ta figurka představuje právě tohohle tvora. Ale odkud se tady vzal? Proč přišel?“
„Myslím, že odpověď znám,“ řekla Margo a myšlenky jí vířily hlavou. „Včera mi přítel, který mně pomohl v pátrání po bednách, říkal, že četl o vyšetřování podobné série vražd před několika lety v New Orleansu. Došlo k nim na lodi, která plula z Belému. Ten přítel našel přepravní záznamy beden a podle nich zjistil, že bedny přepravovali na téhle lodi.“
„Takže ten tvor sledoval bedny,“ konstatoval Frock.
„A proto sem taky z Louisiany přišel ten chlapík od FBI, Pendergast,“ podotkla Margo.
Nakladatelství: BB/art
Knižní databáze: CBDB, Goodreads
Adaptace knihy nebo inspirace knihou
Film: Relic, 1997, USA/Velká Británie/Německo/Japonsko